Sebevědomí, sarkasmus, sebereflexe. Slovenská literatura psaná ženami je dnes nesmírně silná, říká překladatel Miroslav Zelinský
Měl to být Island, ale nakonec padla volba na Slovensko. Pandemie koronaviru proměnila na poslední chvíli i dramaturgii letošního Měsíce autorského čtení (1. – 31. července), na níž se podílel i bohemista, překladatel ze slovenštiny, univerzitní pedagog a kurátor Miroslav Zelinský. Jaká úskalí na překladatele ze zdánlivě jednoduchého jazyka našich východních sousedů číhají? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
V devadesátých letech si z Bratislavy přivezl knížku Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče od Dušana Taragela. Dcerám se líbila, a tak jim řekl: holky, přeložte ji. Překlad zredigoval a knihu vydalo brněnské nakladatelství Host.
Čtěte také
Od té doby Miroslav Zelinský přeložil přes čtyři desítky slovenských titulů včetně esejistické novely Pavla Vilikovského Pes na cestě, povídek Café Hyena mezinárodně ceněné Jany Beňové nebo životopisné knihy Mariána Vargy. Ve Vizitce popsal, jak zrádná slovenština pro našince je. „Jazyková blízkost svádí ke snadnosti, ale ona se člověku vymstí. Je třeba dávat si pozor na syntax, ale i na jednotlivá slova. V jedné novele jsem například nepřišel na to, že čajka je slovensky racek.“
Sarkasmus vůči sobě i okolí
Autoři vybraní pro letošní „slovenský“ Měsíc autorského čtení (MAČ) podle Miroslava Zelinského velmi dobře pokryjí celé spektrum tamní aktuální scény.
Návštěvníci MAČe se potkají se členy nejstarší literární skupiny Osamělí běžci, do níž patří i dlouholetý spolupracovník Deža Ursinyho Ivan Štrpka, s debutantem Milem Janáčem, jenž po hrabalovsku zaznamenává život člověka na okraji společnosti, anebo s výraznou vlnou ženských autorek. „Jejich literatura je silná, ironická, sarkastická vůči sobě samým i prostředí kolem. Autorky jsou sebevědomé, mají obrovskou vůli jít po tvaru,“ popisuje tvorbu Márii Modrovich, Jany Beňové či Ivany Gibové.
Co na Slovensku naopak chybí? Kritická reflexe současné politické a společenské situace. „Dílo, které to bude reflektovat, je odsouzeno k dočasnosti. Současná kulturně-politická situace si uměleckou reflexi nezaslouží, obranou umělců před pěnou dní je přirozený posun k vnitřnímu světu.“
Čtěte také
V rozhovoru přišla řeč také na slovenskou cenu Anasoft litera, na velkou ochotu slovenského čtenářstva kupovat, číst a recenzovat knihy z České republiky, na sílu čtení před publikem, na Zelinského roli pedagoga na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně a také na jeho kurátorskou práci. Na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře si udělal docenturu v oboru estetika a posunul se směrem k designu. Spolupracuje například se sochařem a designérem Vladimírem Kovaříkem, jemuž kurátorsky připravil nekonečnem inspirovanou výstavu v Galerii Klatovy Klenová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Zemřel Jiří Štěpnička (†79). Poslechněte si ho v Povídkách z Vídeňského lesa Ödöna von Horvátha
-
Lucie Faulerová: Smrtholka. Téma rodinné tragédie zabalené do jemného humoru
-
Julien Green: Bratr František. Román o životě velikána středověkého mnišství
-
Victor Hugo: Devadesát tři. Václav Voska v jedné z hlavních rolích dramatizace slavného románu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

