Popelka workoholik

Skutečně práce šlechtí?

Žila byla jedna sedlačka se (svými) dvěma dcerami. Měla taky nevlastní dceru Popelku, kterou před lety vyvdala se statkem. Popelka byla workoholik. Kolikrát jí macecha říkala „No ták, běž se projít“, ale dívka vždycky jen odvětila, že má moc práce. Milovala zejména přebírání hrachu. Nevlastní matka ji měla opravdu ráda, a proto jí vždycky do hrachu přisypala ještě trochu popela. Také se ji opakovaně snažila dostat do zámku na ples. Jednou, když už macecha a sestry hodně naléhaly, Popelka řekla, že s nimi tedy pojede, ale jen v dýni tažené myšmi. Princ, který o ni stál, nechal narychlo vyrobit dýni Ferrari se čtyřmi myšími silami a Popelka musela na bál. Ještě si ale v kuchyni sesypala hrách s popelem a celou dobu se těšila, jak přijede domů a bude si přebírat. Na plese vůbec nevěděla, co má dělat, a tak, když přeleštila všechny svícny, nenápadně se vytratila. Později se macecha a dcery vrátily z plesu. Našly Popelku s otcovou brokovnicí uprostřed zkrvavených zbytků jakýchsi opeřenců. „Holubi,“ hlesla Popelka. „Přebrali mi hrách.“
Dívku zavřeli za týrání zvířátek do vězení, a protože tam neměla co dělat, ze zoufalství nakonec spáchala sebevraždu. A proto si pamatujte: kdo moc pracuje, ne vždy dobře končívá.

Osoby a obsazení:
Vypravěč: Petr Stach

Autor: Petr Vodička
Režie: Petr Vodička
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Dominik Budil
Zvuková spolupráce: Tomáš Pergl
Produkce: Radka Tučková

>> Zpět na hlasování