Petr Hruška: Poezie je způsob, jak nerozumět světu

Básník a literární historik Petr Hruška letos vydal bilanční knihu – tenký výběr z dosavadních básnických knih. Sbírku nazval Nevlastní, protože ústřední postavou se stala literární postava nevlastního syna Adama.

„Je to pokus, jestli básně rozeseté ve sbírkách nějakých dvaceti let a poskládané vedle sebe s rukopisnými básněmi nesklenou náznak vnitřního příběhu. Jestli se tam nedostane děj, který by je ještě víc přiřadil k sobě, a ony už nebyly jednotlivostmi.“

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

Petr Hruška je autorem sbírek Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) anebo prozaických zápisů Odstavce, vydaných v souboru Zelený svetr (2004). Jeho dílo je velmi osobní, soukromé. A Hruška se rovněž nezdráhá mluvit o tom, jak vzniká báseň nebo co je to poezie.

„Poezie je způsob, jak nerozumět světu. A z toho vyplývá i role básníka ve společnosti. Společnost nechce příliš vědět, že nerozumí světu. Že je pořád stejně pitomá a že je pořád stejně bezradná. Já nevím, který čert nám nakukal, že máme světu rozumět. My přece světu nerozumíme pořád stejně, jenom možná jsme mu dříve nerozuměli tak nějak klidněji nebo souladněji.“

Básník Petr Hruška|foto: Vojtěch Havlík

Petr Hruška působí jako literární historik v Ústavu pro českou literaturu AV, vyučoval na vysokých školách v Brně a v Ostravě. Vydal monografii o Karlu Šiktancovi a chystá knihu o Ivanu Wernischovi.

Poezie má podle Hrušky rozrušovat, udivovat, problematizovat, rozechvívat, překvapovat, znepokojovat, znejisťovat, bořit a především vzrušovat: „Žádná jasná poselství nejsou, jsou jenom drobné nenápadné náznaky, které občas vyvolávají představu, že svět už by mělo nějaké poselství spasit.“