BáSnění Radka Fridricha

Radek Fridrich (*1968) žije v rodném Děčíně. Publikovat začal ve studentském časopise Spirála, později v Okruhu a Welesu. Je členem skupiny Demi-Monde (Almanach Pant, 1990–1995).

Je výrazným hybatelem literárního života severních Čech. Ve svých básních reflektuje německé vlivy v bývalých Sudetech. Účastní se česko-německých literárních akcí. Organizoval básnická setkání ve Žlebech u Děčína (spolu s Tomášem Řezníčkem) a od roku 2000 spolupořádá děčínský festival poezie Zarafest. Působí jako středoškolský profesor na Střední zdravotnické škole Děčín. Zároveň učí na Katedře bohemistiky UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 1994 publikoval jedenáct básnických sbírek. Klíčové téma určujícího spojení s krajinou severního příhraničí, zejména Děčínska, výrazně uchopil už v jedné z prvních sbírek Zahrada Bredovských (Host 1999). Některé ze svých sbírek publikoval dvojjazyčně česko-německy: Šrakakel/Der Schreckliche (2005), příběhy sudetských obyvatel – mužů z oblasti Děčínska Řeč mrtvejch/Die Totenrede (2001) a jejich ženský protipól, monology mrtvých žen vyprávějící životní osudy Nebožky/Selige (2011). Čtenářsky vyhledávaný je soubor pověstí z Děčínska Modroret (2008).

V roce 2012 získal cenu Magnesia Litera za sbírku Krooa krooa (Host, 2011). Tísnivé ptačí zajíknutí, které dalo sbírce název, se jako svědek vznáší nad krajinou Děčínska a lidskými osudy v ní. Francouzsky sbírku v překladu profesora slavistiky Xaviera Galmiche vydalo respektované nakladatelství Revue K (2017). Zatím poslední vydanou knihou Radka Fridricha je Ptačí řečí (dybbuk 2017) – sbírka tzv. fónické poezie, přepisy ptačích zvuků do krátkých básní. Auditivní verze k dispozici na webu labelu Červený kůň. Radek Fridrich se příležitostně věnuje výtvarnému umění (koláže, frotáže). Jeho básně byly přeloženy do polštiny, němčiny, angličtiny a francouzštiny.