Petr Borkovec: Nikdo o tom nebude vědět, protože tam nikdo nebude
Ke konci knížky Astrid Lindgrenové Kalle Blomkvist zasahuje opouštějí Kalle, Anders a Eva-Lotta ostrov, na kterém předtím prožili mnoho nebezpečných dobrodružství. Příběh končí, napětí povolilo, dětští hrdinové nasedají do loďky, odrážejí a naposledy se ohlížejí.
Zapeklité místo – kde jim ještě včera šlo o život, kde se střílelo a tekla krev – mění tvář. Astrid Lindgrenová píše:
Čtěte také
„Vysoko nad vrcholky jedlí plují na bílých křídlech rackové. Občas se některý bleskurychle ponoří do vody a zase se objeví s ouklejí v zobáku. Malý konipásek stále svědomitě poskakuje mezi hromádkami vřesu a červení mravenci tam stále ještě lezou po kameni. A takhle to snad bude pokračovat dnes, zítra a po všechny dny, až do konce léta. Nikdo však o tom nebude vědět, protože tam nikdo nebude.“
Odjakživa mě ten odstavec strašně dojímá a knihu, která ještě pokračuje, dočítám roztržitě. Právě tady se vždycky rozdvojím. Jedna moje část – nebo jak to říct – putuje s Kallem a jeho přáteli na pevninu, druhá zůstává na ostrově. S racky, konipasem ve vřesu a červenými mravenci. Na ostrově, jejž opouštějí vzrušující příběhy, jejich zápletky a rozuzlení. Na ostrově, který nadobro opustily postavy se vším, co nosily v hlavě a v srdci.
Čtěte také
Loďka s hrdiny mi mizí z dohledu a já se zblízka dívám, jak se voda proplétá pobřežními skalisky, paprsky v ní míchají narudlé a fialové odstíny, jejichž zvětšené odrazy plápolají o něco výš na strmých stráních. S rackem nad hlavou se vracím po pobřežních kamenech do těch vřesových strání.
Vím o jedlích, raccích a červených mravencích, o kterých nikdo jiný neví, protože tu nikdo není a nebude – ale já tu jsem a budu! Spolu s nimi. Máme tajemství. Svědomitý konipas zrovna přifrčel opodál!
Už když jsem byl ve věku Kalle Blomkvista mě ale na ostrově, po němž jsem se o samotě procházel, něco rušilo – netušil jsem co. Nevydržel jsem tam dlouho. Brzy jsem se začal nudit. Trochu pomáhalo, když jsem si celý příběh spletl po svém, a představoval si, že Kalle z nějakého důvodu neodpluje a na ostrově prožívá nové příběhy. A já s ním. Anebo jako on.
Čtěte také
Ale konec konců ani to nestačilo.
Až mnohem později jsem si všiml, že mě na ostrově ruší moje vlastní přítomnost. Že je třeba se proměnit. V červeného mravence, ten kámen, vřes, plápolající odraz. Nebýt na ostrově ani sám sebou, ani Kallem. Nebýt. Jen tehdy všednost ostrovního dne začne hrát podivuhodnými barvami a vztahy, pouze tehdy se ukáže, jak vypadá a co se děje, když svět je beze mě. Rozkvete, co rozkvést nemůže! Dokážu vzpomínat na to, co jsem neprožil. Pocítím takovou účast, s jakou se lidský život obvykle míjí.
Ta scéna – zdá se mi si dnes - by se mohla odehrát taky takhle:
„Kalle a Anders už čekali v pramici. Eva-Lotta k nim slézala po balvanech, pokrytých černými zplihlými listy vodní trávy a mechem. Když došlápla na poslední kámen, ze kterého vyčnívalo pouze smaragdové čelo, odrazila se a zlehka vskočila mezi posádku – tak obratně, že pramice se ani nepohnula. Kalle mlčky ponořil veslo do vody a loďka vyrazila. Vysoko nad vrcholky jedlí pluli na bílých křídlech rackové. Občas se některý bleskurychle ponořil do vody…“
Čtěte také
To totiž vůbec nebyla Eva-Lotta, kdo zlehka a tak obratně, že se loď ani nezakymácela, skočil. Vždyť to ani není možné. Byl to stín Evy-Lotty, soubor narudlých a fialových záblesků a odstínů, který sama stvořila jenom proto, aby své chlapecké přátele nevylekala. Sama Eva-Lotta už nikdy na pevninu neodplula. Zůstala na ostrově. Navždycky.
A já s ní.
Ten ostrov je důležitější než konec příběhu, který se odehraje na pevnině. Než celý příběh, než všechny příběhy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
