Petr Borkovec: Chvála hotelové snídaně

Snídaně v hotelu – událost, kvůli které stojí za to se narodit. Pokud jde o mě a hotelové schodiště, scházím či vybíhám velice brzy, 15-20 minut po ohlášeném začátku snídaní, tak abych po celou dobu toho komplikovaného ranního zážitku seděl u stolu sám.  

Čtěte také

Petr Borkovec: Civění do fíkovníku s nezralými fíky

Hotelová snídaně je kombinací charakteru snídaňové místnosti, vkusu a nápadů dramaturga snídaně a toho, zda vás vedoucí ranní směny vítá tím, že hlasitě požaduje číslo vašeho pokoje, které pak zdlouhavě hledá a propiskou odškrtává v nějaké tabulce – anebo nikoli. Když usedám k prostřenému stolu, obvykle si představuju, v kolik hodin musel personál vstávat a co všechno bylo třeba připravit.

Dělám si seznam, posunuju ubrousek, nespěchám a – v žádném případě zatím nesnídám. Ó popisy práce, která se odbývá ještě za tmy nebo v ranním rozbřesku! Jak jen povzbuzují chuť k jídlu! Jednou (po nevalném večírku) jsem oslovil snídaňovou číšnici nevalného hotýlku a požádal ji, zda by mi (písemně, prosím) nepopsala přípravu snídaně. Její odpověď zněla:          

„Po příchodu zapnout veškeré přístroje. Postavit na překapávanou kávu. Založit „švédský stůl“. Založit zbylé čerstvé potraviny typu: šunka + sýry + salám. Připravit do nerezových van, pod kterými hoří plamínek, míchaná vejce a párky. Vystavit doplňky: hořčice, kečup, umělé sladidlo. Pak dezertní talíře ve sloupcích + příbory + ubrousky. Po skončení snídaní vše domýt, připravit nekazící se potraviny na druhý den pro parťáka.“

Čtěte také

Petr Borkovec: Zvířecí záchranka

Založit! Vany s plamínkem! Vystavit doplňky! Parťák! Jak jsem byl zklamán. Později jsem si uvědomil, že se mýlím. Ten prostý popis jednoduchého děvčete, unavená rutina kolem nepříliš nápadité snídaně – vždyť přesně tohle potřebuji, abych dostal pravou ranní chuť a dokonale ocenil, co přichází na stůl v poněkud náročnějších podmínkách. 

V lázních Bad Driburg, kde jsem pobýval v hotelu uprostřed jelení obory a kde neodbytný osmerák v okně byl všedním zážitkem, podávali k snídani studené jelení plátky s brusinkami a pečenými jablky. Zdejší slavná minerálka při tom tekla proudem. Pozoruhodné bylo, že nenabízeli už nic jiného – kdo chtěl vajíčko nebo koláč, měl smůlu. Káva se nevařila a místo čaje – stejná slavná minerálka v horkém provedení. Hraběnka von Oyenhausen, majitelka těch jeleních Varů, se právě vrátila z benátského bienále a zářila zdravím mezi stoly.

Mimochodem, když jsme u Varů, tak v těch Karlových dostanete k snídani nejlepší rybí šči v celé střední Evropě (zato džusy osudově haprují) – jen nesmíte zapomenout, že u zdejších snídaní má každý určené místo u stolu. Ruští hoteloví hosté to tak mají rádi a úzkostlivě dbají, aby každý seděl, kde má. Tady je snídaňová samota navždy ztracena. A spolustolovníci bývají tak příšerní, že to ani hustá polévka nespasí.  

Čtěte také

Petr Borkovec: Jitřní lov

U rakouských hranic, ve slavném hotelu Wolfinger, si zakládají – pokud se jedná o snídaně – na čerstvé květinové výzdobě. Ráno přesunou květinový trh do hotelu. Ale ne, to bych jim křivdil! Tak jako čerstvé natrhané jiřiny servírují nejčerstvější borůvkové a malinové koláče – sladká sekce je ve Wolfingeru proslulá. A také káva! Dostanete tu všechny druhy, včetně té překapávané přes porcelánový filtr. Snídáte uprostřed květinového trhu a z okna se díváte na květinový trh.  

A co marinované ryby a šampaňské a báječně chladné číšnice ve lvovském hotelu George! Elegický snídaňový pianista v hotelu Sils Maria! Teplá vaječná sekce někde v polských horách: osm druhů omelet, Colesław a vejce Hemingway, které spočívalo ve varné nádobě se spisovatelovou podobiznou. Full English na cambridgeské koleji v rozlehlé, a přesto temné Cavendish Breakfast Room, určené pouze profesorům navrženým na Nobelovu cenu!  

Ale poslyšte: tohle měla být úvaha, ne seznam slastí života… Ale co! Mimochodem, popravdě řečeno, před Full English Breakfast dávám přednost Full Irish Breakfast. Rozdíly jsou to obrovské a dalo by se o nich uvažovat do večera. Dobré ráno.