Peter Hille: "Vyrobená" báseň jest smrtelný hřích

Else Lasker-Schülerová, přítelkyně německého básníka, na něj napsala krásný smutný nekrolog, ve kterém nezapomněla na pověsti opřádající jeho podivínství už zaživa. Byl to tulák idealista, který nikdy neskloubil sny se skutečností: hlásal světový řád, a žil v chaosu. Toužil po míru, ale sestával jen z nepokoje. V antiautoritativním stylu nacházel však pro své umění jedinou možnost přežití. Od politiky a vzmáhajícího se technicismu a také od vilémovského umění se utíkal ke konkrétním věcem a jevům kolem sebe.

Poezie mu byla zafixováním okamžiku: momentem, ve kterém se propojuje zvuk a myšlenka. Pokud ten moment básník nezachytí, „zůstává ubohý jako každý jiný tvor“. Tato teorie opravňuje zlomkovitý charakter jeho psaní, vylučuje z jeho lyriky veškerý vývoj. Básník verše nikdy dodatečně neupravoval, protože by se prohřešil na vytrženém okamžiku, každý dodatečný formální zásah chápal jako ztrátu obsahové původnosti. Vysvětlují se tím jeho různá gramatická vykolejení, někdy i uklouznutí do kýče. Avšak zároveň i kouzlo jednotlivých básní, ze kterých čiší jeho opravdové uchvácení.