Peter Hille: "Vyrobená" báseň jest smrtelný hřích
Německý básník Peter Hille, žijící či přesněji živořící a tvořící na přelomu 19. a 20.století (1854- 1904) se potuloval světem od postu písaře k místu redaktora, publikoval, hladověl, zemřel na souchotiny. Poezie mu byla zafixováním okamžiku: momentem, ve kterém se propojuje zvuk a myšlenka. Ze svých překladů připravila Svět poezie Věra Koubová.
Else Lasker-Schülerová, přítelkyně německého básníka, na něj napsala krásný smutný nekrolog, ve kterém nezapomněla na pověsti opřádající jeho podivínství už zaživa. Byl to tulák idealista, který nikdy neskloubil sny se skutečností: hlásal světový řád, a žil v chaosu. Toužil po míru, ale sestával jen z nepokoje. V antiautoritativním stylu nacházel však pro své umění jedinou možnost přežití. Od politiky a vzmáhajícího se technicismu a také od vilémovského umění se utíkal ke konkrétním věcem a jevům kolem sebe.
Poezie mu byla zafixováním okamžiku: momentem, ve kterém se propojuje zvuk a myšlenka. Pokud ten moment básník nezachytí, „zůstává ubohý jako každý jiný tvor“. Tato teorie opravňuje zlomkovitý charakter jeho psaní, vylučuje z jeho lyriky veškerý vývoj. Básník verše nikdy dodatečně neupravoval, protože by se prohřešil na vytrženém okamžiku, každý dodatečný formální zásah chápal jako ztrátu obsahové původnosti. Vysvětlují se tím jeho různá gramatická vykolejení, někdy i uklouznutí do kýče. Avšak zároveň i kouzlo jednotlivých básní, ze kterých čiší jeho opravdové uchvácení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
