Pavla Bergmannová: Kdo s koho!
Když kapacita baterie mého mobilního telefonu klesne zhruba k deseti procentům, musím se mít na pozoru. Tak jako nedávno… Sama v noci v cizím městě mířím na ubytování. Asi v půlce cesty při náhodném pohledu na displej mobilu zjistím, že jsem se dostala na pouhých pět procent. Vyděsím se, neboť si uvědomím, že mám v telefonu všechny kódy ke vstupu.
Venku hustě prší a já jako naschvál nemohu najít tužku, abych si tu složitou řadu číslic a znaků opsala. A je také už dost pozdě, takže by teď zjevně nebylo vhodné někoho budit. Napadne mě bláznivá myšlenka: dám se do běhu, abych ten zlý úmysl mobilu vybít se předběhla. Schválně: kdo s koho!
Čtěte také
Cestou zdolávám nástrahy v podobě nášlapných vodních bomb, jejichž výbuchy se dlážděný chodník mstí za to, jak po něm pořád někdo dupe. Přibíhám k brance penzionu. Tři procenta! První kód úspěšně zadán. Modlím se… Přede mnou je totiž posledních padesát metrů ke schránce u domu. Jedno procento. S napětím klikám na číselník, natahuji prst k ikonce klíče a box se – k mé velké radosti – otevírá. Odemykám dveře, jsem konečně uvnitř, vybitá. Telefon také. Jeho display zčerná. Má recht, vždyť je noc.
Náš svět je zahlcen rozličnými technologiemi, které nám mají život usnadňovat. Všechny ty dokonalé smartphony, aplikace a podobné vymoženosti přibývají téměř rychlostí světla a my díky nim údajně můžeme šetřit čas a někdy i dokonce efektivně zvyšovat výkon. Aplikace nám na dálku zapnou topení, pohlídají dům i spánek, pohyb, kalorie, někdy za nás doslova dýchají. Nabízejí téměř vše, nač si jen lze vzpomenout.
Čtěte také
Svým způsobem nás také nenápadně, ale jistě ovládají, když se čím dál tím častěji stávají vynucenou součástí našich životů. Nikoli alternativou k jiným, dosud běžným a dostupným možnostem. Například seniory nedávno rozhořčila informace, že na vybraných vlakových nádražích budou k dispozici automaty na vodu, kterou si ale zdarma načepují jen cestující s aplikací. Bez ní bude nutné za službu platit.
Jenže čím starší lidé, tím více klesá procento těch, kteří chytré telefony vůbec vlastní a také je funkčně užívají. Ostravský dopravní podnik zase před časem zrušil papírové jízdenky a jako náhodný návštěvník města se v místní hromadné dopravě svezete jen tehdy, vlastníte-li platební kartu či si aktivujete příslušnou aplikaci. Najdete-li v peněžence jen hotovost, máte smůlu. Aplikace se pak staly mocným zaříkadlem obchodníků a bez nich si při nákupu téměř čehokoli často připlatíte.
Čtěte také
Napadá mne v této souvislosti spousta otázek: nestáváme se dnes – tak trochu i vlastní chybou – zajatci, nebo dokonce otroky technologií, jak to před mnoha lety vizionářsky předpověděl ve své hře R.U.R. Karel Čapek? Nehloupneme pod jejich vlivem, když o spoustě věcí vlastně nemusíme vůbec sami přemýšlet? Neuzavíráme se zbytečně do své samoty, když jsme ochuzeni o reálnou komunikaci s těmi druhými? Není cesta za pohodlím některých z nás vykoupena diskriminací těch druhých? A především: nečiní nás ta čím dál tím častější nemožnost volby vlastně sobě nerovnými a nesvobodnými?
Shodou okolností jsem se přesně týden po mém malém nočním dobrodružství účastnila workshopu se středoškolskými studenty. Řešili jsme povídku Ludvíka Aškenazyho Vajíčko, v níž telefon hraje důležitou roli. Stal se totiž pojítkem mezi rošťáckým vysokoškolákem a panem Kohoutkem, z něhož si mladík – díky anonymitě telefonního hovoru – pravidelně tropil legraci až do doby, než se spolu s dalšími studenty dostal po 17. listopadu 1939 do koncentráku. A telefon pak hrdiny k jejich velké radosti znovu spojil i po válce. To ale oba pochopili, že bude cennější telefonní sluchátko odložit a raději se scházet osobně. Možná je právě toto taková symbolická odpověď na to, jak si poradit i v naší situaci!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
