Pavel Šťastný: Logo Občanského fóra vzniklo v 15:45. Ráno mi volali, že v soutěži vyhrálo
Co mají společného postel ve tvaru žirafy, farmářské trhy v Praze 6, Lennonova zeď a loga pro slavné značky? Osobnost designéra a malíře Pavla Šťastného, rodáka z Roudnice nad Labem. Ve Vizitce si s ním o jeho práci i volnočasových aktivitách povídala Markéta Kaňková.
Jako student prvního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové, Ateliéru písma, knižní kultury a také malby, se Pavel Šťastný zapojil roku 1989 do stávky. Pomáhal vyrábět transparenty, chodil na studentské hlídky, spal na chodbě ve spacáku. Spolu s kamarády také zkoušel navrhnout logo nově vznikajícího Občanského fóra, které si na umprumce kdosi z tehdejšího týmu objednal.
„Byli jsme ze školy naučení se vším se rýsovat, všechno mít přesně. Jenže odpoledne jsme zjistili, že už nic nevymyslíme, a tak jsme si z toho dělali srandu. Já jsem to své logo nakreslil ve tři čtvrtě na čtyři. Ve čtyři si to pán všechno odnesl a ve dvě ráno mi zavolali, že jsem vyhrál, a ať prý jdu dělat do Mánesa revoluci,“ vyprávěl ve Vizitce Pavel Šťastný počátek příběhu jednoho z nejslavnějších logotypů posledních třiceti let.
Načrtnutá písmena O a F se smajlíkem uvnitř prvně jmenovaného mu změnila život. Na starost totiž dostal veškerou vizuální idenitu Občanského fóra, včetně hlavičkových papírů a předvolebních plakátů pro Václava Havla. Všechno se dělalo s nadšením, ale na koleni. Bez mailu, faxu, digitálníhgo tisku.
„Ve škole jsme měli dílny s tistařskými stroji, takže jsme fungovali jako velkovýrobna materiálů,“ usmívá se Šťastný. „Logo se odsouhlasilo a začaly se tisknout malé plakáty. Ty jsme pak vždycky vzali a rozvezli na jednotlivá místa po republice, kde se dál kopírovaly pro vlastní potřebu. Říkalo se tomu spanilé jízdy.“ Na odměně mu prý tehdy vůbec nezáleželo. Byl rád, že může být u velké společenské události.
All you need is love
Na velké věci se tenhle fanoušek Ománu a dobrého jídla podílel ostatně i před několika dny. Řád Maltézských rytířů společně s Prahou 1 ho totiž požádali, aby u příležitosti oslav třiceti let od pádu komunismu vedl revitalizaci slavné Lennonovy zdi na Malé Straně.
Práce spočívala v odškrabání použité, mnohokrát přemalové omítky, která dosahovala tloušťky až dvou centimetrů, v novém nabílení a také v přípravě konceptu zdi jako staronového místa pro vzkazy všech, kdo světu chtějí něco říct. Na zcela aktuální podobě prostoru, jemuž vévodí portrét Johna Lennona a slovo svoboda ve třiceti jazycích, se kromě něj podíleli přizvaní umělci a umělkyně starší i mladší generace.
Čtěte také
Jeden z prvních cizinců, který na nově pojatou Lennonovu zeď napsal svůj vzkaz, byl náhodný turista z Hongkongu. “Všechno si to tam fotil a pak nám řekl, že českou Lennonovu zeď má moc rád, protože v Hongkongu jich podle té naší vzniklo 77. Jen byl trochu smutný, že je právě teď bílá. Pozvali jsme ho tedy, ať ji s námi přijde později pokreslit. Přišel – a napsal na ní čínsky all you need is love,” dodává Pavel Šťastný.
Jak to bude s Lennonovou zdí dál? Jak se pracuje pro země Blízkého východu a proč před téměř deseti lety založil Pavel Šťastný farmářské trhy na pražském Kulaťáku? Poslechněte si celou Vizitku.
Nejposlouchanější
-
Martin Františák: Mlčení. Příběh chátrajícího statku, který ovládá nejstarší člen rodu
-
Václav Kahuda: Proudy. Ponořte se do spodních vod života a jeho literatury v Četbě s hvězdičkou
-
Karel Čapek: Věc Makropulos. Mistrovské drama o touze po nesmrtelnosti ve skvělém obsazení
-
Alena Zemančíková: Praskolesy. Každé rozsvícení lampy na nočním stolku rozžehne dávné vzpomínky
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
