Pavel Molek: Křižovatky. Původní drama přiblíží osud Aloise Kříže, symbolu kolaborantství za protektorátu

Když je nepřítel v zemi, slušný muž kariéru nedělá, praví jisté úsloví. Původní rozhlasová hra Pavla Molka přibližuje životní cestu Aloise Kříže (1911), rozhlasového redaktora, jenž vešel do obecného povědomí jako symbol válečného kolaborantství a za své postoje později zaplatil hlavou.

Příběh za tímto symbolem odhaluje složitější osud člověka, kterého zásadně determinovaly poměry meziválečného Československa, který propadl obrovskému zklamání po Mnichovu a u něhož kolaborace nebyla výsledkem oportunismu, ale došlo k ní postupně a z přesvědčení. Z aktivistického novináře průměrných kvalit se stal angažovaný šiřitel nacistické propagandy a oddaný služebník nového režimu s mimořádnou mocí, platem i společenským statusem.

Křížova cesta, provázená mnoha chybnými kroky a pochybnými rozhodnutími, je zrcadlena v jiném osudu – Křížova vrstevníka a pozdějšího rozhlasového spolupracovníka, hlasatele Zdeňka Mančala (1913), symbolu Pražského povstání. Oba prošli vojenskou službou, oba se v mládí zabývali sportem, ale zatímco Mančal začal po nástupu protektorátu intenzivně spolupracovat s odbojem, Kříž psal pro Vlajku. Oba nastoupili do rozhlasu v průběhu války – každý však z jiného důvodu a s jiným přesvědčením, přesto byl Mančal v rámci své hlasatelské činnosti mimo jiné nucen číst za mikrofonem Křížovy fašistické glosy. Jejich osudy se pak zásadně protnuly při povstání, kterého se Mančal stal hlasem, zatímco Kříž se přidal k Němcům. A paradoxem jsou i jejich osudy poválečné – Kříž byl v roce 1947 odsouzen a popraven, hrdina povstání Mančal dostal v roce 1948 tři roky a cestu do uranových dolů...

Rozhlasové Křižovatky mají podobu přiznaně fiktivního dialogu o zásadních i dílčích rozhodnutích, před kterými stáli dva příslušníci válečné generace, jejichž osudy se protnuly v protektorátním rozhlase. Inscenaci připravil režisér Petr Mančal, kterého s rozhlasovým hlasatelem pojí vzdálené příbuzenství.