Otcovství mi přineslo jemnost i empatii. Mít dítě je zážitek, který se snažím zpracovat napříč tvorbou, říká režisér Petr Boháč

Jsem jako chameleon, v jisté chvíli prostě začnu žít nový život, říká o sobě Petr Boháč. Učil se na elektrikáře a závodně hrál fotbal. Pak ale zjistil, že na ligu to nebude, a vrhnul se na knihy. Začal číst texty Jiřího Koláře a za tři roky už studoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do světa divadla ho záhy vtáhla jeho životní partnerka Miřenka Čechová. „Přetrhal jsem vazby s literaturou a teď se vyjadřuju divadlem,“ konstatuje. Pravda je to ale jen částečně, ve Vizitce například popsal, jak přemýšlí nad zpracováním příběhů kontroverzních spisovatelů Louise-Ferdinanda Célina a Jakuba Demla. „Célinova trilogie o vlastním exilu je vlastně přemýšlení o lidskosti, o tom, co se stane z člověka, když válka oholí život na nejnižší pudy,“ míní.

Vsaď na červenou a přispěj na obnovu krajiny

Petr Boháč se dlouhodobě zabývá tématem sázky, náhody a také možnostmi experimentálního divadla. I proto pro prostor Paláce Akropolis připravil netradiční projekt s názvem Art Casino. Hra o budoucnost, v níž, inspirován svým oblíbeným pokerem, zavede publikum do herny plné rulety, karet a kostek. Hrát se tu bude o budoucnost krajiny, přičemž polovina „prohraných“ peněz půjde na podporu organizace Živá krajina. Zájem o ekologická témata a možnosti jejich zpracování na divadle na Petra Boháče „přeskočil“ z debat s jeho partnerkou, choreografkou a tanečnicí Miřenkou Čechovou, která s podobnými náměty často pracuje. „Viděl jsem několik inscenací, které se ekologií zabývaly, ale byly to agitky, a já si myslím, že agitky na divadlo nepatří. Řekl jsem si, že téma zpracuju víc kontroverzně, a tak jsem spojil ekologii s casinem,“ popisuje edukativně a zároveň ironicky pojatý koncept.

Projekt Art Casino: Hra o budoucnost|foto:Barbara Matějková, Palác Akropolis

Velkým tématem je pro Petra Boháče také otcovství, respektive potřeba chránit děti před fyzickým i psychickým násilím a křivdami. „Když se nám s Miřenkou narodilo dítě, začal jsem na svět nahlížet jiným způsobem. Z toxického muže se měním v jemnější a empatičtější osobu, je to pro mě zážitek, který se snažím ve své tvorbě zpracovat na různých úrovních,“ říká.

Zdrojem poznání mu byla i osobní zkušenost tanečnice a choreografky Markéty Vacovské, která v krátkém sledu přišla o malá dvojčata a ze své zkušenosti vytvořila choreografii Odloučení. I proto bude mít příští rok premiéru první díl Boháčovy trilogie o zrození vycházející z příběhu Panny Marie (hlavní roli tu dostane tanečnice a choreografka Markéta Jandová) a režisér by byl rád, kdyby tento projekt svým ženským pohledem přispěl ke zklidnění rozbouřených časů. Na září pak chystá s Orchestrem Berg a Markétou Cukrovou komorní operu, jejímž tématem je právě dětská křehkost a zranitelnost.