Jak se nenechat semlít životem? Odolnost je téma, které rezonuje i na severu, zachytit ho tancem mi dává velký smysl, říká Markéta Vacovská
Kde vzít sílu na všechny lidské útrapy? Co všechno je vlastně člověk schopný fyzicky a psychicky zvládnout? I to je dlouhodobým tématem choreografky a tanečnice Markéty Vacovské, milovnice severských zemí, taneční improvizace a také hudebnice PJ Harvey. Na tu se sice ve Vizitce nedostalo, zazněla ale Lenka Dusilová. I tu prý spolupráce na jednom tanečním projektu posunula za hranice komfortní zóny.
Ještě několik let po maturitě hrálo v životě Markéty Vacovské hlavní roli vysokoškolské studium češtiny a francouzštiny. Pak ale viděla taneční představení americké choreografky Meg Stuart a život se jí otočil vzhůru nohama.
Navázala na dětství strávené v plzeňské baletní skupině Storm a vystudovala nonverbální divadlo na HAMU. „Mým krédem je nechat se vést, sama jsem nečekala, že se ocitnu na platformě současného tance. Dnes to ale vnímám jako štěstí, je to prostředí absolutní svobody,“ řekla Markétě Kaňkové v rozhovoru žena, která v souvislosti s tancem během své Vizitky několikrát použila slova „být v transu“ a „pocit štěstí“.
Moře slz a pak jít dál
Její inscenace vznikají v momentě silné potřeby výpovědi a otevření diskuse. Taková byla například její choreografie Odloučení, v níž pracovala s prožitky spojenými s úmrtím svých malých dvojčat. „Bolest jsem nejprve dlouho potřebovala prožít, a nakonec to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Překvapilo mě, jak moc je tělo schopné brečet. Moře slz. Pak to ale najednou skončí a vy zase můžete koukat, odrazit se a jít dál,“ vzpomíná. Právě v tom momentu jí došlo, že o své zkušenosti chce mluvit nahlas, a vzniklo Odloučení.
Zcela otevřeně ale Markéta Vacovská mluví i o opakujícím se pocitu vyčerpání, které stálo za vznikem tanečních představení One Step Before the Fall i nedávném Constellations III. Spolu s tanečnicí Miřenkou Čechovou vzaly jako východisko intelektuální diskusi, osvobodily ji od slov a svůj život, respektive pohyb na jevišti, daly do rukou vyšší síly a beatu hudebnice Sáry Vondráškové. V jednu chvíli stojí Markéta Vacovská na jevišti nahá, pouze s čelenkou okolo hlavy. „Je znakem nového zrození, transformace v nového živočicha.“
Výpověď o lidské schopnosti srovnat se s těžkými situacemi nabídne i chystaný podzimní projekt věnovaný tématu tzv. wellbeingu a psychické odolnosti. Kromě Miřenky Čechové na něm s Markétou Vacovskou pracuje filozofka Alice Koubová, která v Akademii věd koordinuje projekt Odolná společnost 21. století. „Odolnost potřebujeme zlepšit všechny tři. Například já na riziko a nejistotu reaguji rezignací, často se nechám semlít. Potřeba změny souvisí s obdobím krize, to, co jsme dělaly doteď, přestává fungovat. Je třeba přeskupit síly, přehodnotit kontext,“ říká Markéta Vacovská. Klíčem k cestě za odolností je podle konceptů, které přinesla Alice Koubová, dostatečně pevná záchytná síť utkaná ze vztahů a situací, v nichž se člověk dlouhodobě cítí dobře. „Je to téma, které rezonuje mezinárodně a které mi dává velký smysl,“ uzavírá.
Související
-
Bolest je stále vnímaná jako vstupenka do komunity vysokého umění, říká tanečnice Miřenka Čechová
Jako hledání toho, kým a čím byla, než se jí narodil syn, vnímá Miřenka Čechová svůj román Baletky o krutém světě klasického baletu.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
-
Někoho rozpláče, jiného přivede do transu. Tanec osvobozuje, říká choreografka Lenka Vagnerová
Nefunguje to tak, že si představení jen tak zopakuješ. Musíš jít dovnitř, být myšlenkami uvnitř, reagovat na partnera. Tanec je prostě dřina, říká Lenka Vagnerová.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
