Osudy Zoji Mikotové. Rozhlasové vzpomínání divadelní režisérky, výtvarnice a vysokoškolské pedagožky
Zoja Mikotová – režisérka, výtvarnice, ale i vnučka nebo maminka. Tyto i mnohé další své vrstvy včetně setkání s pantomimou či neslyšícími odhaluje v Osudech.
Vyprávění začíná od svých kořenů a předků, postupně přibližuje Zoja Mikotová (*1951) i život svých rodičů, který měl velký vliv na její krásné, ale náročné dětství. To prožila na několika místech, a jak sama říká, tak částečně i ve vlaku, když jezdila mezi Brnem a Říčany.
Řeč bude nejen o prázdninách v Jizerských horách, ale i o prvních setkáních s pantomimou, návratu do Brna a studiu Střední školy uměleckých řemesel. O tom, jak se dostala z jeviště zlínského divadla až ke studiu režie na brněnské JAMU, vypráví s lehkostí a vtipem sobě vlastním.
Postupně se její příběh dostává až k práci s neslyšícími a k založení ateliéru Výchovné dramatiky neslyšících na JAMU, cesta k němu byla ale dlouhá a rozhodně ne nudná. A jeho přínos (nejen) pro neslyšící je nevyčíslitelný.
Osudy profesorky Mikotové plynou příjemným tempem od jednoho životního milníku ke druhému a odhalují neobyčejný příběh neobyčejné ženy s jejími radostmi i starostmi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
