Husa na provázku v 80. letech? To angažmá mi otevřelo nový vesmír a vybavilo mě pro zbytek kariéry, říká Vladimír Javorský
V dětství chtěl chodit po světě a sbírat kameny, dnes jej už jako divadelního i filmového herce baví objevovat hloubky v osudech lidí. Hovoří pěti jazyky, hraje na několik nástrojů a je členem doprovodné kapely Miroslava Kemela. V šedesáti letech vydal debutové album Ještě je, jehož vyznění ovlivnil i fakt, že má odmala rád lašský folklor. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce herec a hudebník Vladimír Javorský.
Nahřátá nugátová pochoutka a dobrodružné knihy včetně těch od Jacka Londona – to byli souputníci dospívajícího Vladimíra Javorského. Touhu toulat se v duchu propojil se zájmem o geologii – ostatně tatínek pracoval jako opravář důlních strojů, dědeček jako důlní vedoucí – a myslel na to, že až vyroste, bude chodit po světě a sbírat kameny.
Chvíli poté ale nastoupil na ostravské gymnázium a pohltil ho svět tance a zpěvu. „Měli jsme třídní kapelu, zpívali jsme ve školním muzikálu, tančil jsem na předtančení. Pak jsem se odvážil dělat pantomimu, do toho mě pozvali na konkurz do souboru Na žíněnkách. Divadlo mě bavilo, ale chtěl jsem dělat hlavně tu pantomimu,“ vzpomíná.
Na Vysokou školu báňskou nakonec nenastoupil, místo toho zamířil na brněnskou JAMU, kde jej pantomimu učila Zoja Mikotová. „Pak přijel pan Kachyňa, který hledal herce do seriálu Vlak dětství a naděje, a obsadil mě do role Seppa. K pantomimě jsem se vrátil až u Největšího z Pierotů,“ vzpomíná na pětidílný seriál o nejvýraznějším představiteli evropské pantomimy 19. století Jeanovi-Gaspardovi Deburauovi. „Zabil vycházkovou holí člověka, který na něj pokřikoval. Říkáte si, jak tohle může soudný člověk udělat, ale pak mu porozumíte. Popularita má i stinné stránky, a v jednu chvíli toho prostě mohlo být dost. To byl pro mě dost zajímavý moment.“
Poe je autor neuvěřitelného rozhledu
O pět let dříve, v polovině osmdesátých let, zaskakoval v Divadle Husa na provázku v inscenaci Rozvzpomínání v režii Ivo Krobota. Byl to jeho první, nesmírně silný herecký kontakt s poetikou a souborem Provázku, v němž tehdy působili Iva Bittová, Bolek Polívka či Miroslav Donutil.
„Z té doby si vybavuju pocit širokého dechu, kdy člověk všechno objevuje. Otevřel se mi úplně jiný mentální vesmír, estetika, etika, názor, zaměření,“ říká. Záhy v Brně dostal nabídku angažmá, o kterém mluví jako o klíčovém pro zbytek kariéry; rád z té doby vzpomíná například na Balet Makábr se skvělou hudbou Pavla Fajta a rolí, v níž „moc nemluvil.“
Po pětiletém působení v Brně následovalo kočování s divadlem z francouzského města Blois a návrat do Prahy, kde hrál v Činoherním klubu a Národním divadle. Členem činohry je tam i dnes, v současné době jej můžeme vidět například v inscenaci Poe na Nové scéně, kde ožívají postavy z autorova magického světa. „Edgar Allan Poe je pro mě jako zjevení, je to vtipný, bryskní vypravěč a autor neuvěřitelného rozhledu,“ podotýká. Zkraje roku 2023 uslyší Vladimíra Javorského také posluchači Vltavy, spolu s Oldřichem Kaiserem totiž načetli Rudišovu knihu Winterbergova poslední cesta do třídílného rozhlasového seriálu.
Související
-
Když tančím romský tanec, jsem ve své kůži. Zmizí vyžehlený Jan a probouzí se divoký, říká Jan Cina
Baví ho hledat hloubku v tom, co se zdá na první pohled povrchní, a role si vybírá podle toho, s kým bude pracovat. „Není čas ztrácet čas,“ říká herec Jan Cina.
-
Role v Dukle 61 mě sblížila s tátou. Třicet let pracoval jako horník, říká herec Robert Mikluš
Ve filmu Zátopek si Robert Mikluš zahrál komunistu Dostála, v rozhlasové hře Dilema Emila si roli prohodil s Václavem Neužilem a ztvárnil samotného slavného běžce.
-
Angažmá v Dejvickém divadle je pro mě krok z komfortní zóny, říká herec Tomáš Jeřábek
Jeho tvář je úzce spojená s postavou úlisného bankéře v jedné reklamní kampani, své síly ale Tomáš Jeřábek vkládá hlavně do divadelního a filmového herectví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
