Osudy Vladimíra Justla

Ke jménu Vladimíra Justla (1928–2010) patřila celá řada profesních charakteristik – prvotřídní a neúnavný editor, literární historik, teatrolog a autor řady monografií, umělecký vedoucí scény poezie Viola, nakladatelský redaktor, organizátor, pořadatel antologií, autor řady doslovů, komentářů a reflexí, inspirátor. Ale nejvýstižněji Justlův přístup ke světu pojmenoval Vladimír Holan, který mu v jedné věnované básni přátelsky stiskl ruku: „Dík, že chápete mou němotu a křik“. Chápavé blíženectví i porozumění a nahlédnutí naléhavosti za slovy i v křiku slov, to je jakési Justlovo erbovní znamení. Poezie a literatura vůbec se stala Vladimíru Justlovi domovem – a on se stal jejím věrným obyvatelem i služebníkem.

Vladimír Holan: Noc s Hamletem|foto: spisovatele.cz

Justl vystudoval kvalitní Arcibiskupské (za války Jiráskovo) gymnázium v Praze; jako mladý aktivista ČSL byl po komunistickém puči vyloučen z filozofické fakulty UK, ale pomocnou ruku v temné strži doby podala olomoucká univerzita s řadou „odsunutých“ profesorů (např. O. Králík, J. Bělič aj.). Návrat do Prahy znamenal pro Vladimíra Justla netuctové redaktorské místo – v polovině 50. let nastoupil do nově založeného SNKL, pozdějšího Odeonu. V dodnes nedostižném nakladatelském domě edičně připravil stovky titulů i celých edičních řad. A současně byl v letech 1965–1992 uměleckým vedoucím pražské Violy, pro kterou připravil či inicioval desítky literárních pořadů, vyvolával ze zapomenutí či bolševických trezorů rozličná básnická jména (také řadu křesťanských autorů) a pomáhal této scéně přečkat politické ledy i tání.

Nedocenitelné je rovněž jeho blíženectví s jedním z největších českých básníků, s Vladimírem Holanem. Bez jejich setkávání a Justlovy vytrvalé péče by se patrně některé z vrcholných básníkových výkonů nikdy nedostaly ke čtenáři. 

Životem Vladimíra Justla prošla celé plejáda pozoruhodných osobností – herců, literátů, výtvarníků, hudebníků, lékařů, univerzitních profesorů – a jeho pětidílné rozhlasové vzpomínání je cenným vyvoláním právě oněch lidí a chvil, které čas nerozsápal.