Osudy Soni Červené. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky operní pěvkyně, herečky a překladatelky
Soňa Červená se narodila a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla v roli Cherubína z opery W.A.Mozarta Figarova svatba a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. Účinkovala také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem pak ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec
"Letošní uvedení Káti Kabanovy bylo tak všestranně znamenité, že je lze popsat jen vršením superlativů. Naprostým středem pozornosti byla Kabanicha Soni Červené. Nepřekvapilo nás, když jsme se v programu dočetli, že svou kariéru začala jako herečka." (Rodney Milnes, Opera, London, I/1973). Pěveckému umění Soni Červené vzdávali hold kolegové, znalci i fanoušci operního a komorního zpěvu po celém světě. Jen doma, v Čechách, muselo být její jméno vymazáváno z archívů a titulků filmů. Ale jak se ukázalo, nevšední umění mimořádně silné osobnosti zvítězilo nade vším: nad nepřejícností, zlobou i soubojem s pamětí společnosti.
.
V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně, nejprve v opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezon v Brně rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech Monteverdiho, Händla a Glucka. Stálá angažmá v Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí přinesla nenáročnější role. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě i Americe. Spolupracovala s významnými dirigenty, vynikajícími režiséry, jejími partnery byli např. Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson.
Soňa Červená měla zájem i o tvorbu dvacátého století a nepřestávala přitom prosazovatm dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně na mnoha scénách a pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos. Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007) a nastudovala také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
