Osudy Rudolfa Pellara. Rozhlasové vzpomínání českého herce, zpěváka a překladatele

Jedinou možnou volbou byla tehdy konzervatoř. Tu dokončil v roce 1946 a prošel angažmá v Jihlavě, Přerově a Opavě. Když se dostal do Prahy, díky propojení herectví a zpěvu našel uplatnění v Karlínském divadle a později i v Městských divadlech pražských. Tehdy se otevřela i jeho spolupráce s filmem.

Více než ve filmu ale našel Rudolf Pellar své pole působnosti v oblasti hudby; soustředil se především na šansony, patřil vlastně k první generaci českých šansoniérů a byl doposledka aktivní v rámci programů sdružení Šanson – věc veřejná. Nevyhýbal se ani interpretaci amerických a lidových písní, v pozdější době svou pozornost obrátil také k písním židovským. Pořídil řadu nahrávek pro rozhlas a televizi, ale i na gramofonové desky a CD. Od roku 1970 více než třicet let také vyučoval zpěv na Státní konzervatoři v Praze.

Záběr Pellarových aktivit rozšiřuje také bohatá překladatelská činnost. Se svou manželkou Lubou Pellarovou vytvořili od počátku 70. letech – v době zákazu činnosti – stabilní překladatelskou dvojici, která uváděla do českého povědomí významné autory, převážně z anglosaského literárního prostředí (Faulkner, Miller, Hemingway, Salinger atd.).

Za svou překladatelskou činnost manželé obdrželi v roce 1997 Státní cenu za celoživotní dílo, Pellar pak získal Křišťálovou růži za interpretaci mluveného slova (2000).