Osudy Jiřího Tichoty. Vzpomínání muzikologa, loutnisty a spoluzakladatele skupiny Spirituál kvintet

Jiří Tichota vypráví o dětství v poválečném Československu, věznění tatínka v komunistickém žaláři v 50. letech i první kytaře, kterou mu v té době koupila maminka; o sborovém zpívání, obdivu k J. S. Bachovi i formujícím zážitku z vystoupení černošského sboru v padesátých letech v kostele U Salvátora.

Vydrželi jsme stát na scéně šedesát let, aniž bychom se, myslím, za některé z těch období museli omlouvat.
Jiří Tichota

Vzpomíná na vojnu i začátky skupiny Spirituál kvartetu na scéně Divadla Na zábradlí, studia hudební vědy na FF UK a působení na fakultě v šedesátých letech, na potýkání se s režimem, zákazy, postihy a sankce – zvláště ty, kterými byli postiženi studenti po vystoupení Spirituálu na Evangelické teologické fakultě při výročí sebeupálení Jana Palacha.

O éře Spirituál kvintetu říká: „Vydrželi jsme stát na scéně šedesát let, aniž bychom se myslím za některé z těch období museli omlouvat. A snad Spirituál kvintet přispěl k tomu, že vedle estrádního a trochu laciného komerčního uplatňovaní populární hudby je možné hudbu, i tu ne zcela závažnou, provozovat s určitou úctou tak, aby se v tom nacházeli lidé. A nalézali něco, co je potěší.“