Osudy Jaroslava Orta. Rozhlasové vzpomínání významného lékaře radiologa a pedagoga

Jako chlapec chodil Jaroslav Ort do oddílu skautů, se kterými jezdil na výpravy a tábory, a přestože byla tato organizace záhy zakázána, našel si v ní přátele na celý život a vždy se řídl skautskými ideály. Po základní škole nastoupil na Jiráskovo státní gymnázium, kde se kromě tehdy povinné němčiny vyučovala řečtina a latina, překládaly se texty antických filozofů a literátů.

Poté se přihlásil na medicínu a stejně jako další zájemci o studium na vysoké škole se musel zúčastnit Stavby mládeže, aby získal kladný posudek, bez něhož by na univerzitu nebyl přijat. Měsíc strávil na brigádě v Ostravě, kde se stavěla Nová huť Klementa Gottwalda a kde si mj. vyzkoušel náročnou práci v železárnách. I tyto nepříjemné a trpké zkušenosti zpětně hodnotí jako velký přínos pro další život.

Medicínu studoval Jaroslav Ort v 50. letech, v atmosféře všudypřítomného kádrování a všeobecné nedůvěry. Během studií si přivydělával službami na záchrance. Přestože toužil stát se chirurgem, po úspěšném ukončení studia byl poslán na umístěnku do slovenského Martina, kde se začal specializovat v oboru radiologie. Nakonec i tuto nepřízeň osudu považuje za velmi pozitivní, neboť šlo o vynikající pracoviště na vysoké úrovni, kde se díky skvělému primáři Arnoštu Lányiovi zcela nadchl pro práci s rentgenem.

Práce na Slovensku ho bavila, stejně jako horolezecké výpravy ve volném čase, ale v Praze měl tehdy vážnou známost, proto se po atestaci přihlásil na konkurz na radiologickou kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici a místo získal. Kromě lékařské praxe se věnoval i vědecké činnosti, specializoval se zejména na plicní embolii.

Rozvoj vědecké kariéry mu byl ale znemožněn kvůli nepříznivým politickým poměrům a emigraci obou bratrů. Habilitace se dočkal až po mnoha letech, v roce 1986. O to víc se věnoval pedagogické činnosti, která ho rovněž velmi naplňovala. Angažoval se také v dobrovolnické sociální práci v rámci Maltézské pomoci organizované Řádem maltézských rytířů. Dodnes je velmi aktivní a pozitivně naladěný, i když, jak sám tvrdí, se do současného světa nehodí.