„Štěstí mne pronásleduje celý život.“ Osudy slovenského vědce, mikrobiologa, filantropa a učitele Jána Vilčeka

Narozen v Bratislavě jen pár let před vypuknutím druhé světové války je Ján Vilček pravým synem Rakousko-Uherska. Po vyhlášení Slovenského státu byla rodina perzekuována dle tzv. židovského kodexu, souboru protižidovských předpisů a nařízení. Musela opustit svůj bratislavský domov a tehdy osmiletý Ján byl umístěn do katolického sirotčince.

Později se rodina uchýlila do Prievidze, kde díky tzv. výjimce – udělované zkorumpovanými představiteli státu – mohla matka provozovat praxi oční lékařky. Během krvavého potlačení Slovenského národního povstání se Ján s matkou ukrýval v domě u statečných manželů Javorčekových, nebo v horách středního Slovenska, zatímco otec se přidal k povstalcům. Po osvobození Rudou armádou se rodina opět shledala a vrátila do Bratislavy.

Ján Vilček na New York University, 1986|foto:ČTK

Ne všichni její členové však přežili šoa, zprávy o zavražděných příbuzných přicházely ještě několik let. Rodina přišla o téměř veškerý majetek. Po ukončení středoškolských studii nastoupil Ján na lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Obzvlášť se zajímal o vědecký výzkum v oblasti imunologii a mikrobiologie. Po absolutoriu pracoval jako výzkumník na Virologický ústav ČSAV v Bratislavě. Začátkem šedesátých let se seznámil s Maricou Gerhartovou, absolventkou dějin umění. „K mému vlastnímu překvapení mě myšlenka strávit zbytek života s Maricou napadla poměrně brzy,“ vzpomíná Ján Vilček na setkání se svoji budoucí manželkou.

Bylo to právě na popud Marici, že manželé na podzim 1964 využili příležitosti povolené návštěvy Vídně u profesora Hanse Moritsche, a do komunistického Československa se již nevrátili. Přes Frankfurt emigrovali do New Yorku, kde žil Maricin bratr Ivan, anesteziolog působící na New York University. Tamní lékařská fakulta se nakonec stala působištěm i Jána Vilčeka. Věnoval se výzkumu interferonu a po mnoha letech vyvinul s kolegy protilátku Infliximab, komerčně známou jako Remicade, která léčí chronická zánětlivá onemocnění, jako je například revmatoidní artritida či Crohnova nemoc. New York University, která vlastnila patent na Remicade, získala z jeho prodeje nemalé finanční prostředky. Část těchto příjmů náležela i Jánu Vilčekovi.

„Postoj k vlastnictví jsem sdělil po mámě. Pro ni bylo důležité, aby se v životě uplatnila a byla nápomocná,“ komentuje svůj pokorný vztah k získanému bohatství. Nemalou část svých příjmů věnoval zpět univerzitě na výzkum. Spolu s manželkou založili v roce 2000 nadaci The Vilcek Foundation, jejímž posláním je upozorňovat na přínos imigrantů skrze udělované ceny The Vilcek Prizes. Kromě toho jsou manželé Vilčekovi štědrými donátory různých kulturních i vědeckých institucí.