Osudy Jaromíra Šofra. Kouzelník barev a světla

3. červenec 2026

Výjimečný kameraman s duší romantika, vášnivý saxofonista, fotograf a malíř magického realismu vypráví prostřednictvím kamery, hudebního nástroje a palety barev svůj vnitřní svět, tak jako ho vidí v různých etapách svého profesního i soukromého života. Jaromíru Šofrovi sluší přívlastek talentovaný a fenomenální člověk, který by mohl být se svým osudem spokojený. O tom, zda tomu tak bylo, vypráví v rozhlasových Osudech.

Technická spolupráce: Ladislav Reich
Připravila: Lenka Kopecká
Premiéra: 29. 6. 2026

Zklamání

Jaromír Šofr se pochopitelně vrací do svého dětství, do Třebíče, která mu v 50. letech poskytla kulturní a intelektuální zázemí. Rád fotografoval a už ve 13 letech objevil kouzlo tónů altového saxofonu. Hudba a fotografie mu zprostředkovaly únik do jiných světů, než byl ten socialistický, nevlídný a těžce realistický svět 50. let, který vůči lidem, kteří nesouzněli s jeho ideologií, byl nemilosrdný.

K nim patřila i rodina Šofrů, která vlastnila lékárnu v Třebíči a bohužel po roce 1948 o ni konfiskací majetku přišla. Šofrovi tak byli násilně donuceni ukončit podnikání a opustit svůj domov. Tento moment se Jaromírovi hluboce vryl do paměti.

Únik z Třebíče

Touha být kameramanem ho hnala do Prahy na FAMU, kde napoprvé složil zkoušky na katedru filmové fotografie a televizního obrazu. Na Třebíč nezanevřel, ale nové město mu umožnilo v 60. letech proniknout do kulturních a uměleckých sfér. Osudové setkání na škole s režisérem Jiřím Menzelem, Ewaldem Šormem, Janem Němcem a Věrou Chytilovou mu odstartovalo nadějnou kariéru. V rozhlasových Osudech zavzpomíná na vzájemnou spolupráci na filmech.

Cenu americké Akademie za nejlepší cizojazyčný film Ostře sledované vlaky sice v roce 1968 Šofr nepřebíral, ale jeho vizuální styl a osobitá práce s kamerou tomuto mezinárodnímu úspěchu bezpochyby přispěly. Nová československá vlna Jaromíru Šofrovi učarovala. Mohl uplatnit nové postupy, autentický styl, originální pohled za kamerou a cit pro dobovou atmosféru 30. a 40. let. Jeho brilantní vnímání světla a barev podtrhlo poeticko-satirický tón celého díla.

Jak sám říká, kamera ho spíše lákala po té umělecké stránce než po té technické. V letech 1999 až 2008 si jeho metodiku pochvalovali i studenti na prestižní umělecké vysoké škole Columbia College Chicago. Je nutno podotknout, že Jaromír Šofr se stal jedním z hlavních průkopníků a spoluautorů revoluční metodiky DRA (Digitálně Restaurovaný Autorizát). Za svou uměleckou tvorbu si vysloužil několik tuzemských i mezinárodních ocenění.

Výběr mezinárodních cen:

Cena Zlatá žába na festivalu Energa CAMERIMAGE:
Jaromír Šofr společně s Jiřím Menzelem obdržel Cenu za celoživotní spolupráci režiséra a kameramana (Award for Duo: Director – Cinematographer 2007) 

Zlatá kamera 300 za celoživotní dílo (Makedonie):
V roce 2015 získal prestižní ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu Manaki Brothers v makedonské Bitole. Jde o nejstarší kameramanský festival na světě. Jaromír Šofr se stal druhým českým kameramanem v historii (po Miroslavu Ondříčkovi), který tuto cenu pro světové mistry obdržel.

Čestné ocenění evropské federace IMAGO:
V roce 2012 mu generální tajemník Evropské kameramanské federace IMAGO osobně předal Cenu za celoživotní přínos kinematografii. Toto ocenění vyjadřuje absolutní uznání ze strany evropských profesních kolegů.

autor: Lenka Kopecká
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.