Jaromír Šofr: Mám rád filmy, které obsahují určitou magii

28. srpen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaromír Šofr

Na tištěné černobílé vizitce profesora Jaromíra Šofra je pod jeho jménem uvedeno lakonické sousloví „kameraman hraného filmu“. Natočil více než čtyři desítky celovečerních snímků, přitom naprosté většině z nich vtiskl výjimečnou poetiku, ale také humor, laskavost a v mnoha případech i nezaměnitelnou lyričnost. Repríza ze 3. května.

Točil pod vedením plejády výrazných režisérů – především Jiřího Menzela, ale také Věry Chytilové, Karla Kachyni, Evalda Schorma, Otakara Vávry, Jiřího Krejčíka, Radúze Činčery a dalších. Výrazným způsobem se podílel na filmových adaptacích stěžejních klasických literárních děl českých autorů, zejména Hrabalových (mj. Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále), k oceňovaným dílům patří také Vančurovo Rozmarné léto i Konec starých časů, stejně jako divácky úspěšné veselohry Vesničko má středisková nebo Na samotě u lesa.   

Tvůrci slavného oscarového filmu Ostře sledované vlaky si na nádraží v Loděnici u Berouna připomněli jeho padesátiny. Na fotce je (zleva) Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková, Jiří Menzel, Václav Neckář a Jaromír Šofr

V době Ostře sledovaných vlaků, tedy v polovině šedesátých let, jsem už byl kameramanským mazákem, vyučeným mimo jiné na Kachyňově Ať žije republika, zejména náročnými úkoly zachycení mimodenních atmosfér, nocí, snů i horečnatých vizí malého hrdiny.

Jeho filmařský talent je opřen o všestranné uhranutí dalšími uměleckými obory. Od mládí se zabýval kresbou, od osmdesátých let dodnes pak olejomalbou, tíhnul k hudbě, věnuje se interpretaci komorních děl barokní i současné tvorby na altový saxofon. Tři ze skladeb obsažených na nedávno vydaném Šofrově CD Saxophone in Classics v pořadu zazněly.

Jak se do lesa…

Profesor Jaromír Šofr vyučuje na katedře kamery FAMU, je znám jako nekompromisní a urputný zastánce převádění klasických filmů do digitální podoby metodou DRA, vehementně prosazující přímou účast samotných tvůrců na procesu restaurování a samotné digitalizaci. Se stejnou zaujatostí prosazuje kinematografické sdělování, založené na zapojení filmového obrazu do služeb závažného poselství – tzv. krásné kinematografie, v analogii ke krásné literatuře.   

Jaromír Šofr: Do Pompejí už nic nejede (olej)

         

autor: Václav Flegl
Spustit audio