Osudy Ivana Vyskočila. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky spisovatele a divadelníka

Ivan Vyskočil studoval po maturitě nejprve na dramatické konzervatoři, potom na DAMU herectví a režii (1949–1952) a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pedagogiku, filozofii a psychologii (1952–1957). Už od dob studií pracoval jako pedagog a psycholog v nápravných zařízeních pro mládež a vyučoval tyto obory rovněž na AMU.

Jeho literární a divadelní začátky jsou spjaty s přípravou tzv. text-appealů, které v letech 1957–1958 uváděli v Redutě s Jiřím Suchým. Spolu pak v roce 1958 založili Divadlo Na zábradlí. Ivan Vyskočil zde byl nejprve uměleckým šéfem a jako autor, herec a režisér v něm působil do roku 1962.

V roce 1963 poprvé začal vytvářet své NEDIVADLO, které s mnohými přestávkami, překážkami, v různých prostorech a s rozličnými spolupracovníky provozoval až do začátku roku 1990. Od této doby se plně věnuje pedagogické práci na DAMU, kde založil a po řadu let vedl katedru autorské tvorby a pedagogiky.

Doktor Ivan Vyskočil je osobnost v mnoha ohledech výjimečná a jakémukoli běžnému zařazení se vymykající. Přestože je autorem několika povídkových sbírek (Vždyť přece létat je tak snadné, 1963; Kosti, 1966; Malé hry, 1967; výbor A jiné povídky, 1971), za spisovatele se nepovažuje, a ačkoliv je rovněž autorem četných divadelních textů, nejspíš by nesouhlasil ani s označením „dramatik“, právě tak jako – třebaže získal herecké školení a kromě vystupování Na Zábradlí a v NEDIVADLE hrál v několika filmech, účinkoval a účinkuje v rozhlase a v televizi – nepovažoval svou „jevištní“ existenci za herectví, alespoň ne v onom vžitém smyslu. Neboť jeho tvorba zahrnuje a přímo předpokládá autorství, herectví, režii, a ovšem i složku diváckou v jednom.

To vše vyplývá z Vyskočilova osobitého přístupu k divadelní práci: jeho NEDIVADLO představuje svébytný typ improvizovaného divadla, které se realizovalo jako otevřená dramatická hra, v níž každý z jejích partnerů přebíral odpovědnost za určité společné téma.