Osudy Heleny Illnerové. Rozhlasové vzpomínání fyzioložky, biochemičky a bývalé předsedkyně AV ČR

Po studiu chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy nastoupila do Fyziologického ústavu tehdejší Československé akademie věd, dnes Akademie věd ČR, kterému zůstala věrná prakticky po celou svou pracovní dráhu. Nejprve začala zkoumat, jak, kdy a za jakých podmínek se v průběhu vývoje živého organismu – konkrétně potkana – začne tvořit močovina, což je konec bílkovinného rozpadu u savců. Posléze se předmětem jejího zájmu stala šišinka neboli epifýza, a to přesně metabolismus hormonu zvaného melatonin a látky serotonin, z níž se tento hormon tvoří. Sledovala, jak se mění jejich hladina poté, co malí potkani po narození otevřou oči, a dále, jak se mění produkce melatoninu v těle v souvislosti se světlem obecně. Ukázala, že překvapivě i jejich velice krátkým osvětlením v noci se hladina serotoninu, potažmo melatoninu okamžitě výrazně změní. Jako první na světě se svým týmem zjistila, že tvorba melatoninu je řízena biologickými hodinami, které je nasvěcováním možno ovlivňovat.

Helena Illnerová|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Další složité pokusy vedly k poznání, že biologické hodiny savců jsou nastavovány délkou dne, tedy roční dobou. Tématu biorytmů a biologických hodin u savců – včetně člověka – Helena Illnerová věnovala velkou část svých výzkumů doma i při svých pobytech v zahraničí a poznatky, které přitom získala, jí přinesly světové uznání na poli chronobiologie.

Přednášela také fyziologii a patofyziologii na lékařské fakultě. Byla místopředsedkyní a posléze i předsedkyní Akademie věd ČR, stála taktéž v čele Učené společnosti ČR a předsedala i České komisi pro UNESCO.