Osudy Františka Fröhlicha. Rozhlasové vzpomínky českého překladatele a skandinavisty

Narodil se 13. května v roce 1934 v Praze, v sedmi letech jako dítě ze židovské rodiny putoval s matkou do Terezína, odkud se oba vrátili po třech letech; otec a většina rozvětveného příbuzenstva podobné štěstí neměli. Maturoval v roce 1952 a byl přijat na Filozofickou fakultu v Praze na obor angličtina-čeština, po roce studia vyměnil češtinu za dánštinu.

V prvních letech po absolutoriu uplatnil především angličtinu – v roce 1957 nastoupil do anglické sekce zahraničního vysílání Československého rozhlasu a pracoval tu až do roku 1969, kdy musel z politických důvodů odejít. Nakrátko pak našel azyl jako pedagog v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu v Praze, než, jak říká, ho dostihly kádrové materiály z rozhlasu a byl v roce 1972 propuštěn i odtud. Mezitím se však ještě stihl zapojit jako překladatel a lektor-dramaturg do života pražského Činoherního klubu a zúčastnit se tak konce „zlatých šedesátých“ let v českém divadle.

Skutečnost, že se v roce 1972 ocitl bez vyhlídky na stálé zaměstnání, paradoxně vyřešila jeho dlouholeté předchozí dilema. Už od dob studií chtěl překládat, nejprve publikoval na stránkách nově založené Světové literatury, několik překladů mu však do roku 1972 vyšlo i knižně – mj. Vyhaslý případ Grahama Greena, Dva světy Jense Petera Jacobsena nebo První ráno Hanse Christiana Brannera.

Při zaměstnání měl ovšem na překládání jen málo času. Teď tedy mohl okusit, jak chutná život překladatele ve svobodném povolání v režimu, který systematicky potlačoval svobodu slova a velmi podezíravě se díval na neorganizované intelektuály, zvláště když ke své práci využívali kontakty s kapitalistickou cizinou.

Na pozadí uvedených obtíží ještě lépe vyvstane význam překladatelského díla Františka Fröhlicha, českým čtenářům zprostředkovával knihy tak netendenčních autorů, jako byli kupříkladu Karen Blixenová, Henrik Pontoppidan, Hans Christian Andersen, William Heinesen, Saul Bellow nebo básník Benny Andersen. Četné a opakovaně uváděné jsou jeho překlady divadelních her Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Harolda Pintera, ze slavných i méně známých alžbětinců přeložil hry Williama Shakespeara, Johna Webstera, Thomase Dekkera, ze současných severských autorů objevil například Astrid Saalbachovou, Nikoline Werdelinovou nebo Line Knutzonovou.