Neexistuje na scéně nadechnutí, aniž bychom já nebo diváci věděli proč, říká herečka Alexandra Myšková

4. duben 2022

Herečka, režisérka a divadelní pedagožka Alexandra Myšková slaví 4. dubna sté narozeniny. Někdejší členka Městských divadel pražských od roku 1969 působí a žije v Norsku, kde až do svých dvaadevadesáti let učila na divadelních školách. O svém životě s divadlem před časem vyprávěla ve třídílných rozhlasových Osudech. Poslouchejte on-line.

Připravily: Karolína Stehlíková a Vladimíra Bezdíčková
Technická spolupráce: Jan Brauner
Natočeno v roce 2013.

Alexandra Myšková (ve filmu a na divadle známá jako Saša, * 1922) pochází z Prahy, kde také vystudovala Státní konzervatoř (1941). V rozhlasovém vzpomínání říká, že „divadlo, to byla pro mě asi do dvanácti let opera“. Dodnes se vyznává z lásky k Prodané nevěstě.

Své první představení – Román lásky a cti, dramatickou montáž z dopisů Karoliny Světlé a Jana Nerudy  – odehrála v Divadélku pro 99 na Národní třídě a hrála zde i za okupace. Po válce krátce účinkovala ve Studiu Národního divadla, poté působila v Realistickém divadle. „Prožila jsem tam asi nejšťastnější období a zahrála si svou vysněnou roli – Stázku ve Šrámkově Létě. Ale láska to byla spíš ještě víc ke Šrámkovi, toho miluju celý život a vracím se k němu,“ říká A. Myšková v pořadu.

Nakonec se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských (1950–1970). Z jejích rolí na divadle lze připomenout hry Komedie plná omylů, Gazdina roba, Ivanov, Vajíčko, Fyzikové nebo Slečna Maličevská. Po komunistickém převratu však ideologie pronikala i do divadel čím dál víc, a poté, co měla A. Myšková hrát roli ve hře Boženka přijede (Boženka byl traktor...), zvolila raději těhotenství.

V roce 1961 začala vyučovat na DAMU. V Osudech hovoří o tom, že stála například u počátků herecké dráhy „skvělého chlapečka“ Viktora Preisse nebo že dodnes vzpomíná na talentovanou herečku Kláru Jernekovou.

Jako pedagožka vycestovala na konci 60. let pohostinsky se svými studenty do Norska a krátce poté dostala nabídku v Oslo vyučovat. Už se dvěma syny se do Norska vypravila, původně na rok. Po půldruhém roce však ministerstvo vnitra vyžadovalo, aby si přijela osobně pro prodloužení pasu. To vzhledem k poměrům v Československu odmítla a byla prohlášena za emigrantku.

Norsko ji přijalo skvěle, brzy začala pracovat pro rozhlas, pro norské posluchače zdramatizovala Čechova, Turgeněva, Čapka. Pak prý „zatoužila vidět“ tato díla také na jevišti a začala se věnovat divadelní režii. 

Za Turgeněvův Měsíc na vsi dostala cenu kritiků a za svůj celoživotní přínos pro norskou kulturu byla odměněna Řádem krále Haralda V. To bylo Alexandře Myškové sedmdesát let. Krátce poté, co přestala učit na divadelní škole, dostala nabídku, aby vyučovala herectví na Muzikálové a taneční akademii, kde s nadšením setrvala mnoho dalších let.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová