Osudy dobrého vojáka Švejka

Citovat tady něco z Osudů dobrého vojáka Švejka skoro nemá smysl, je to přece kniha skoro složená z citátů a mnohé jsou okřídlené, i když ten nejproslavenější, který visíval v kdejaké hospodě, totiž "To chce klid", mi vůbec nic z knihy nepřipomíná. Ale desítky jiných citátů mi připomínají ledacos, člověk tam najde průpovídku snad ke každé životní situaci. A vždycky shazující, vždycky neuctivou a zesměšňující. Smích je ostatně docela dobrá obrana proti různé nepřízni života - a není divu, že si Jaroslav Hašek tímto způsobem prorazil cestu do celého světa.

Všimla jsem si, že se Češi občas durdí, když je jim přičítána švejkovská povaha a švejkování, ale myslím, že je to nedorozumění. Hašek totiž vtělil do literatury jen to, co ho potkalo v životě: vložil hospodskou historku do širokého a krutého dramatu první světové války. Z patosu, vlastenectví a odhodlání pochopitelně nezbylo nic. A zdaleka nešlo jen o to, Češi bojovali v rakouské armádě a nikoli za české zájmy. Šlo o to, že hospodská historka se prostě pro vysoké city a vypjaté situace nehodí, ukazuje život z nízké, ba odvrácené strany, všechno zlehčuje a podnícena alkoholem si dělá ze všeho legraci.

Když se mluví o národní povaze, mám vždycky pochyby - v každém národním společenství jsou přece lidé různí, mají různý přístup k životu a různý druh humoru. Když se mě ale jednou někde na Kavkaze ptali, jak bych charakterizovala své krajany, nechtělo se mi být kritická ke společenství, v němž jsem vyrostla. A tak jsem řekla, že mám docela ráda český zvyk vysedávat u piva a poslouchat pábitelské historky, které uměl před Bohumilem Hrabalem či Ladislavem Dvořákem tak neodolatelně vyprávět Hašek. Část mých příbuzných si myslí, že tento pábitelský sklon v nás vyvolává uranové záření zaplavující českou kotlinu - to je taky jako z Haška. Jinde, pokud je mi známo, kvetou jiné typy hovorů.

Nechci tím říci, že bychom nebyli schopni hrdinství, vyšších citů a podobných věcí. Jen o nich neradi mluvíme... ale to už jsem se dostala právě tam, kam jsem nechtěla, jsme přece, jak už jsem řekla, každý jiný. Ale smysl pro humor rozhodně není špatná věc, a není špatné ani poukázat na hloupost nebo na zbytečnou nabubřelost.

Švejk je bytostný plebejec, dívá se na věci zespoda, a jeho autor rozhodně nevycházel z něčeho, co by byl dobře neznal. Nezapomínejme, že představitelé nově samostatného Československa hbitě zrušili šlechtické tituly a že česká společnost je opravdu hodně rovnostářská, ať se nám to líbí nebo ne. A kdyby nic jiného, ukázal Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka hrůzu a absurditu války a armádu tak dobře, že by ho mohli vzít na milost i ti, kdo jím pohrdají.