Ostrovy jako hudební laboratoře. Na Jamajku, Haiti nebo Sardinii zve Petr Dorůžka
Na ostrovech se kvůli izolaci udrží hudební styly, které jinde vymizely, a díky námořním kontaktům s jinými kulturami tam vznikají jedinečné skladby a písně.
Čtěte takéPřístavy jako kolébky hudebních stylů. Do Hamburku i Buenos Aires zve Petr Dorůžka
Každý ostrov oddělený od zbytku světa mořem můžeme chápat jako unikátní hudební laboratoř. Na Jamajce se zrodilo reggae, na Korsice i Sardinii se dodnes pěstuje archaická polyfonie. Neméně unikátní styly najdeme v Indonésii, na Sicílii a pozornost zaslouží i britské ostrovy. Mají tedy hudební styly z ostrovů nějaký jednotící rys, když vlastně každý z nich reprezentuje samostatnou hudební kulturu? Společným prvkem je například to, že uprostřed expandující civilizace fungují jako dobře chráněný trezor, v němž jsou bezpečně uchovány tradice, které jinde mizí.
Specifické hudební tradice žijí i na ostrově Hispaniola – druhém největším ostrově Karibského moře a současně místě, kde se vylodila první výprava Kryštofa Kolumba. Ostrov je dnes rozdělen na dva státní útvary: Haiti a Dominikánskou republiku, ze které pochází hudebnice a performerka Irka Mateo. V době, kdy k americkým břehům připlouvaly první evropské lodě, byla Hispaniola a některé další karibské ostrovy domovem indiánského etnika Taíno, ze kterého Irka Mateo pochází. Kořeny její hudby tedy sahají až do předkoloniální éry. Její skladby ovšem znějí zcela současně, na čemž má svůj podíl i zpěvaččina doprovodná skupina La Tirindanga, složená z perkusí, kytary a akordeonu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Gilbert Keith Chesterton: Anarchista Čtvrtek, zlý sen. Poslechněte si hvězdně obsazenou detektivku!
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
