Odstup je pro poznání důležitý, poválečnou dobou bych se zabývat nemohl, říká kunsthistorik a odborník na České Slezsko Pavel Šopák

29. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Šopák

Je historik při bádání odsouzen k samotě? Jaké budovy potřebuje mít „po ruce“ a které místo v Ostravě jej vizuálně a architektonicky překvapilo tak, že tam pořídil sadu fotek pro své studenty na Vysokém učení technickém v Brně? Hostem Evy Lenartové byl ve Vizitce historik umění, pedagog a také kreslíř Pavel Šopák.

Revoluční rok 1989 zastihl rodáka z Opavy Pavla Šopáka jako studenta českého jazyka a výtvarné výchovy na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Někteří jeho vrstevníci se rozhodli, že nově nabyté svobody využijí k cestování, Šopák si ale řekl, že se vrhne na studia oborů, které mu kvůli „nevhodnému původu“ byly dosud zapovězeny. Posléze tak v Olomouci absolvoval ještě dějiny umění.

Čtěte také

Během let se jeho zájem vyprofiloval na regionální – slezskou a moravskou – historii 19. a 20. století s důrazem na architekturu. „Scenérie Slezska je urbánní, a tak se mi zdá, že obor i doba mého zájmu se bezprostředně dotýká našeho života,“ vysvětluje s tím, že někdy velmi samotářské studium písemných pramenů mu vyhovuje. Orální historie je podle něj oproti tomu zrádná. „Pamětníci se soustředí na své vlastní zkušenosti a mají tendenci je generalizovat. Je třeba to zohlednit, zároveň ale výsledek musí odpovídat širšímu pohledu na věc. Například dobou po druhé světové válce bych se zabývat nemohl, protože je to ještě příliš živá doba. Odstup je pro poznání důležitý.“

Ve Vizitce s Evou Lenartovou mluvil o své knižní trilogii Tvořit město, Století proměny a Město zítřka a také o tom, proč v textech rád srovnává vícero lokalit. Lépe se tak podle něj vyrýsují srovnávané jevy, například úroveň zeleně či hromadné dopravy ve městech. Popsal také pohnutky k sepsání nové knihy s názvem Z rodného kraje: Česká kultura ve Slezsku a na Ostravsku do roku 1949, která vychází z textů literárního historika a zakladatele Slezské studijní knihovny Viktora Ficka (1902 – 1986).

Čtěte také

Pavel Šopák je spjat se Slezským zemským muzeem, kde pracuje jako výzkumný a vývojový pracovník. V rozhovoru mluvil o rekordním počtu muzeí na území České republiky a také o tom, že ne vždy je žádoucí modernizovat expozice pro 21. století. „Zejména pro mladé lidi je důležitější vidět originální předměty než kupříkladu interaktivní mapy. Před sedmi lety se v muzeu nakoupily do výstav speciální kiosky, ale nikdo se na ně nedívá, všichni koukají na to, co je ve vitrínách. Někdy se to zkrátka s tou interaktivitou přehání.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová