Divadelní improvizace se hodí i před televizní kamerou. Když něco zkazím, vím, že se nezhroutí svět, říká novinářka Marta Pilařová
Marta Pilařová je výraznou postavou ostravské kulturní scény. Pro Českou televizi točí reportáže, zpívá v kapele, často a ráda tančí v první řadě na koncertech, hraje divadlo a stará se o život alternativní kultury – aktuálně v kulturním centru Provoz u řeky. „Měla jsem potřebu věnovat se něčemu hmatatelnému, co, na rozdíl od příspěvku v televizi, přetrvá,“ řekla v rozhovoru s Evou Lenartovou.
V dětství hrála na klavír a saxofon, nakonec jí prý ale zůstal jenom vokál. Ten znají nejen diváci České televize, kdy působí jako reportérka z Ostravska, ale i fanoušci tvrdší hudební scény. „Nemám omamný hlas na melodický zpěv, ale umím perfektně řvát, tady je ten můj talent a síla. Nechtěla bych bez toho žít, hrozně mi to dává,“ říká Marta Pilařová o svém účinkování v kapele Kulma.
Čtěte také
V současné době se věnuje hlavně péči o svého malého syna a o tom, zda se vrátí na televizní obrazovky, se rozhodne, až dítě povyroste. „Nikdy jsem nebyla typická televizní žena, nešla jsem do televize s tím, že budu ve studiu říkat věty, které napsal někdo jiný. Šla jsem tam s tím, že budu kulturní redaktorka, a pak jsem začala dělat reportáže o ekologii. Pak vznikla ČT24 a začala spousta živých vstupů, to mi dobře sedlo,“ shrnuje své působení v České televizi.
Kromě caus spojených se znečišťováním vzduchu ostravským Mittalem pokrývala také žhářský útok na romskou rodinu, při kterém byla vážně popálená dvouletá Natálka. Nořila se tehdy do neonacistické scény, z níž pocházeli pachatelé, a poprvé dostala strach. „Mně a kolegyni přišly nemilé dopisy. Bydlela jsem tehdy sama, a když jsem šla domů, ohlížela jsem se, jestli někdo nejde za mnou.“
Ostravané objevují řeku ve městě
Vedle hudby se Marta Pilařová věnuje také amatérskému divadlu, v současné době je členkou soboru Láhor SoundSystém, který často a rád pracuje s poetikou trapna, improvizací a chybou. Zkušenosti z divadelní improvizace se jí prý v živých vstupech pro ČT24 dobře hodily: nebyla tak nervózní, a když něco pokazila, neměla pocit, že se jí hroutí svět. „Vím, že z každého dna se lze vyhrabat, což se hodí pro televizi i pro život. Navíc já ani nejsem taková ta seriózní paní v kostýmku, v televizi jsem vždycky byla za tu, která jde do terénu a baví se s lidmi.“
Přes deset let se Marta Pilařová snaží spolu s přáteli zachraňovat a oživovat ostravské industriální prostory. Když se jim podařilo „nahodit“ oblast dolu Hlubina, v němž se poslední roky koná festival Colours of Ostrava, přišel čas objevit a rozhýbat další cíp města. V současné době její sdružení Provoz u řeky sídlí na břehu řeky Ostravice. V místní „malé Kodani“, ve dvojdomí na Havlíčkově nábřeží, pořádá koncerty, divadelní představení, výstavy či autorská čtení. „Je to velice inspirativní prostředí,“ říká. „Řeka v centru Ostravy je velký příběh. Nejprve to byla smradlavá stoka, ale jak se čistila, Ostravané ji začali objevovat. Jako dřív Hlubinu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
