Divadelní improvizace se hodí i před televizní kamerou. Když něco zkazím, vím, že se nezhroutí svět, říká novinářka Marta Pilařová

12. prosinec 2020

Marta Pilařová je výraznou postavou ostravské kulturní scény. Pro Českou televizi točí reportáže, zpívá v kapele, často a ráda tančí v první řadě na koncertech, hraje divadlo a stará se o život alternativní kultury – aktuálně v kulturním centru Provoz u řeky. „Měla jsem potřebu věnovat se něčemu hmatatelnému, co, na rozdíl od příspěvku v televizi, přetrvá,“ řekla v rozhovoru s Evou Lenartovou.

V dětství hrála na klavír a saxofon, nakonec jí prý ale zůstal jenom vokál. Ten znají nejen diváci České televize, kdy působí jako reportérka z Ostravska, ale i fanoušci tvrdší hudební scény. „Nemám omamný hlas na melodický zpěv, ale umím perfektně řvát, tady je ten můj talent a síla. Nechtěla bych bez toho žít, hrozně mi to dává,“ říká Marta Pilařová o svém účinkování v kapele Kulma.

Čtěte také

V současné době se věnuje hlavně péči o svého malého syna a o tom, zda se vrátí na televizní obrazovky, se rozhodne, až dítě povyroste. „Nikdy jsem nebyla typická televizní žena, nešla jsem do televize s tím, že budu ve studiu říkat věty, které napsal někdo jiný. Šla jsem tam s tím, že budu kulturní redaktorka, a pak jsem začala dělat reportáže o ekologii. Pak vznikla ČT24 a začala spousta živých vstupů, to mi dobře sedlo,“ shrnuje své působení v České televizi.

Kromě caus spojených se znečišťováním vzduchu ostravským Mittalem pokrývala také žhářský útok na romskou rodinu, při kterém byla vážně popálená dvouletá Natálka. Nořila se tehdy do neonacistické scény, z níž pocházeli pachatelé, a poprvé dostala strach. „Mně a kolegyni přišly nemilé dopisy. Bydlela jsem tehdy sama, a když jsem šla domů, ohlížela jsem se, jestli někdo nejde za mnou.“

Ostravané objevují řeku ve městě

Vedle hudby se Marta Pilařová věnuje také amatérskému divadlu, v současné době je členkou soboru Láhor SoundSystém, který často a rád pracuje s poetikou trapna, improvizací a chybou. Zkušenosti z divadelní improvizace se jí prý v živých vstupech pro ČT24 dobře hodily: nebyla tak nervózní, a když něco pokazila, neměla pocit, že se jí hroutí svět. „Vím, že z každého dna se lze vyhrabat, což se hodí pro televizi i pro život. Navíc já ani nejsem taková ta seriózní paní v kostýmku, v televizi jsem vždycky byla za tu, která jde do terénu a baví se s lidmi.“

V Ostravě se v květnu 2020 otevřel areál bývalého černouhelného Dolu Hlubina. Zleva architekt Milan Šraml, ředitel sdružení Dolní oblasti Vítkovice Petr Koudela, ředitelka sdružení Hlásím se k továrně Marta Pilařová a projektový manažer Karel Malík

Přes deset let se Marta Pilařová snaží spolu s přáteli zachraňovat a oživovat ostravské industriální prostory. Když se jim podařilo „nahodit“ oblast dolu Hlubina, v němž se poslední roky koná festival Colours of Ostrava,  přišel čas objevit a rozhýbat další cíp města. V současné době její sdružení Provoz u řeky sídlí na břehu řeky Ostravice. V místní „malé Kodani“, ve dvojdomí na Havlíčkově nábřeží, pořádá koncerty, divadelní představení, výstavy či autorská čtení. „Je to velice inspirativní prostředí,“ říká. „Řeka v centru Ostravy je velký příběh. Nejprve to byla smradlavá stoka, ale jak se čistila, Ostravané ji začali objevovat. Jako dřív Hlubinu.“

Spustit audio