Odpuštění je dar, který dáváme sami sobě, říká kněz a dokumentarista Jan Hanák

Pro Jana Hanáka (jehož hlas a rukopis znají i posluchači Českého rozhlasu Vltava, pro který natočil například radiodokument Ona je kněz o Ludmile Javorové) je tím nejdůležitějším pracovním nástrojem slovo.

Čtěte také

Ona je kněz. Příběh Ludmily Javorové, tajně vysvěcené ženy

Působí jako farář malého společenství nedaleko Vyškova, jako šéfredaktor vede křesťansky zaměřené rádio Proglas, točí rozhlasové a televizní dokumenty a úplně nejraději ze všeho aktuálně vyučuje audiovizi studenty Masarykovy univerzity v Brně. V moravské metropoli se ostatně také poprvé potkal s Ludmilovou Javorovou, a to výrazně dříve, než o jejím osudu začal natáčet. Jak ve Vizitce vzpomněl, paní Javorová jej na gymnáziu učila náboženství. „Řekla mi, že když jsem kolem ní prošel, pomyslela si, že z toho jednou něco bude,“ usmívá se.

…a pak se jako tajfun přihnal Bůh

Měla pravdu. Přestože Jan Hanák vyrůstal v rodině, kde se na výchovu k náboženství příliš nedbalo, nenechal se odradit a následoval ideály, které přinesla revoluce v roce 1989. „O dva roky později jsem šel na – podotýkám, že velmi špatný – film Ježíš. Nebylo v něm vůbec nic navíc, přesto se mi do života po setkání s tím textem přihnal jako tajfun Bůh,“ popisuje.

Čtěte také

Bukowski 100 – Cestou

Do Olomouce odešel studovat obnovenou Cyrilometodějskou teologickou fakultu, na které mu sice vadila celá řada procesních povinností, nastoupenou cestu ale nikdy nezpochybnil. V rozhovoru několikrát zopakoval, že jako mladý muž býval radikální, dnes už ale před argumentací volí spíš naslouchání – slovům i gestům, což je podle něj hlavní role kněze. O kněžství, víře a také odpouštění jakožto základní stavební jednotce smíření se sebou samým mluvil s Michalem Burešem detailně. Deset let byl naštvaný na svého otce, kariérního komunistu, a smířlivou ruku mu podal teprve týden před svým jáhenským svěcením. Otec tehdy do olomoucké katedrály přijel a Jan mu odpustil. „Řekl jsem si, že jsem to měl udělat dřív. Ale ono to dost možná nešlo. Odpuštění je dar, který dáváme sami sobě.“

Čtěte také

Jan Hanák: Prolog nové doby

Kromě teologie studoval Jan Hanák i žurnalistiku, ve Vizitce popsal, jak se bez jakékoliv znalosti přihlásil do výběrového řízení na redaktora a moderátora Českého rozhlasu. Nakonec jej přijali hlavně kvůli barvě hlasu, u novinařiny, potažmo rozhlasové a televizní dokumentární tvorby ale zůstal. Médium založené na zvuku je pro něj podle jeho slov ideální, nechává totiž příjemci dostatečný prostor k vlastní interpretaci slyšeného. I proto si ho zvolil při natáčení dokumentu Diptych o kamarádovi, jenž v mladém věku umíral na rakovinu. Diptych získal před sedmi lety první cenu na festivalu Prix Bohemia Radio.