Odcházení

Po návštěvě již usazené produkce na desáté repríze rád konstatuji, že jde o mimořádnou divadelní událost, která se vyznačuje především výsostnou profesionalitou a pokornou, leč invenční službou autorovu textu. Jde o jemně nuancovanou a bohatě propracovanou inscenaci, která si mohla dovolit (či k tomu byla "díky" předchozím neúspěšným jednáním odsouzena) pokud možno co nejpřesnější výběr herců podle autorových i režisérových představ. Hereckou trupu netvoří tedy soubor jednoho divadla. Na scénu vstupují nejenom Havlovi přátelé Jan Tříska a Vlasta Chramostová, ale také zralí a typově výrazní herci s odlišnými jevištními zkušenostmi (Bořivoj Navrátil, Jan Skopeček), známí protagonisté mladší či střední generaci i překvapivě přesní nováčci.

Pozornost na sebe strhávají především Jan Tříska v roli exkancléře Riegra a Zuzana Stivínová v partu jeho přítelkyně Ireny. Tříska podává s přesvědčivou gestickou i deklamační jiskrou zlom v jistotách státníka, jehož ideály budou politickými pokračovateli evidentně devalvovány; demaskuje také jeho částečnou sebezahleděnost a v úryvcích ze Shakespearova Krále Leara má možnost "citovat" z kreace, s níž poprvé vystoupil při návratu na česká jeviště. Dobře zavedená milenka (na tomto postu vlastně také celebrita) Irena má v podání Zuzany Stivínové sílu praktičtější poloviny páru. Její dominantní postavení v domácnosti i výrazné partnerovo ovlivňování při novinářských interview se v poněkud tajemném zabarvení snoubí s nadstandardním vtahem ke stálé přítelkyni a vlastně trochu služce Monice.

Hra Odcházení|foto: Jaroslav Prokop

Dynamickou protiváhu k Riegrovým "slušným" pochybám i lidským slabostem tvoří jeho cynický nástupce Klein v ukázněné, přesto mrazivé kreaci Ivana Řezáče. Také Marek Daniel v partu tajemníkova tajemníka Viktora suverénně vystihuje asertivní bezpáteřnost přisluhovače moci. Inscenace se díky múzické režii a vhodně vybraným představitelům může blýsknout i kreacemi dosud neznámých aktérů (připomeňme alespoň mocnými muži přitahovanou politoložku Beu v podání Dory Bouzkové či vypočítavou a chladně kalkulující Riegrovu dceru Vlastu v přesvědčivém ztvárnění Evy Hromníkové).

Respekt vydává novou hru Václava Havla Odcházení, Ilustrace Pavel Reisenauer|foto: Respekt

Na sugestivní scéně evokující ovocný sad (Čechovův Višňový sad a Král Lear jsou v Havlově textu hojně citované hry) se v přesném rytmu odvíjejí jevištní situace. Dynamizování světly, zvukem, hudbou, divadelním deštěm i větrem dodává hořké Havlově moralitě také podstatné prvky jevištní krásy. Jediný moment, s nímž jsem se při vnímání výjimečného představení potýkal, jsou autorovy vstupy a scénické poznámky. Při četbě textu jsem se jimi velice bavil, v "hlasité" verzi samotného Havla z reproduktoru se mi jich zdálo o něco víc, než je nutné, byl jsem vytrhován z radosti nad divadelní iluzí. Možná však právě o to autorovi i režisérovi šlo.