Na dně bazénu je sedlina, Onehdy vám ke mně přijde. Dvě povídky Edvarda Valenty

Spisovatel Edvard Valenta (1901–1978) se narodil do rodiny prostějovského zubního lékaře. Ve velmi útlém věku mu zemřeli na souchotiny oba rodiče. Ujal se ho tedy jeho strýc František Kovářík, který byl politikem a předválečným ministrem. V roce 1918 Valenta úspěšně maturoval na prostějovské reálce. Po čtyřech semestrech na brněnské technice, kterou začal studovat nedobrovolně, na popud svého strýce, nastoupil v roce 1920 do redakce Lidových novin, kde se později stal vedoucím redaktorem kulturní a literární části.

Díky finanční podpoře Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér, v roce 1939 například navštívil USA. Začátek války ale pro Valentu znamenal zákaz novinářské činnosti. Z redaktora se tak stal spisovatelem z povolání. Po válce se opět vrátil k novinářské profesi. Působil jako odpovědný redaktor týdeníku Dnešek a redaktor Svobodných novin. V roce 1948 strávil Valenta půl roku ve vazbě, ale nakonec byl zproštěn obžaloby.

Zemřel v Praze, ale pochován je dnes v rodném Prostějově hned vedle svého kamaráda Jiřího Wolkera.

Na dně bazénu je sedlina

Jednoho prosincového dne vede několik mužů lehce absurdní konverzaci u hotelového bazénu ve střední Kalifornii. Je po sezóně, takže poslední nevypuštěný bazén nezůstane plný vody věčně... Humorně laděný příběh z knihy Starou cestou.

Onehdy vám ke mně přijde

Úředník ve středních letech začne na popud svého nadřízeného docházet na hodiny klavíru ke stařičkému učiteli hudby. Hra na klavír ho přitom příliš nezajímá. Vetchého starce a klid, který poskytuje jeho příbytek, si ale záhy oblíbí a tak trochu nedobrovolný koníček se brzy promění v činnost, na kterou se těší každý týden. Tedy až do onoho osudného dne, kdy mu popletený učitel ukáže tři tajemné obrazy a horlivě mu odvypráví jejich příběh. Tím se spustí koloběh opakujících se událostí, který pro úředníka za chvíli začne být nesnesitelný. Ze spárů stařičkého učitele ho dostane až jedno krajní a dosti pošetilé řešení.