Od paragrafů k notám a zpět. Je to dobrodružná plavba a nasávání vlivů, říká právník a hudebník Petr Ostrouchov
Vladimír Mišík ho oslovil, aby s ním natočil poslední desku. Do jeho vydavatelství Animal Music mu chodí štosy písniček, on si ale vybírá: letos na podzim pošle do světa například desky Lenky Dusilové a zesnulého jazzmana Karla Růžičky. Do toho se svou kanceláří řeší kauzy týkající se hlavně autorského práva. Prolnutí dvou světů ho baví, s time managementem je to ale, jak ve Vizitce několikrát zopakoval, o dost horší.
Kdyby zrovna neseděl s Ondřejem Cihlářem ve vltavském studiu, seděl by v kanceláři a věnoval se smlouvám. Hudebník a producent Petr Ostrouchov je občanským povoláním právník specializující se na autorské právo, což s absolutoriem produkce na FAMU tvoří unikátní kombinaci. Věnuje se „právu v showbyznysu“, v České republice se točí jen málo filmů, kterým by neposkytoval právní servis. „Je to většinou jen smluvní agenda, tvůrcům připravuji smlouvy s herci, s lokacemi, řeším distribučně smlouvy a tak podobně,” vysvětluje.
Svět paragrafů a přesných formulací střídá Petr Ostrouchov často a rád se světem emocí – třináct let působil v kapele Sto zvířat, se skupinou Blue Shadows doprovází další umělce a sám také hudbu skládá – často například pro filmy a seriály Viktora Tauše, s nímž se díky práci úzce spřátelil.
Navrch se věnuje svému vydavatelství Animal Music, kde ročně vydá sedm až deset alb. Jedná se především o desky jeho dlouhodobých oblíbenců, například skupiny Vertigo, klavíristky Beaty Hlavenkové anebo jazzového kytaristy Petra Dorůžky. „Letos těch alb vydáme jen sedm, zato vyjde nová nahrávka Lenky Dusilové. Příprava té desky vyžaduje celého člověka,“ usmívá se.
Ať ten kluk na něco hraje!
Ačkoliv je dnes Petr Ostrouchov vyhledávaným autorem hudby pro film, na kytaru začal hrát až v relativně pozdním věku: ve čtvrté třídě. Muziku má v genech, jeho strýcem byl Pavel Bobek, dobrým pěvcem byl prý i dědeček z tatínkovy strany.
Čtěte také
Za start jeho kariéry prý ale mohla hlavně sestra. „Je o jedenáct let starší. Když mi bylo deset, přesvědčila rodiče, že bych měl chodit na nějaký nástroj. V práci mi zařídila protekci a začal jsem docházet do zušky,“ vzpomíná Ostrouchov. Skvělým učitelem mu byl Jiří Nečekal, Ostrouchov si ale záhy sám začal vymýšlet své skladby. „Dopředu mě hnal hlavně zájem o obor. Vždycky mě bavilo se posouvat dál, ostatně všichni hudebníci, se kterými hraju v kapele Blue Shadows, jsou lepší než já. Bavilo mě ale i hraní s lidmi okolo Lenky Dusilové, třeba s elektronickým producentem Aid Kidem. Je to dobrodružná plavba a nasávání vlivů,“ konstatuje.
Čtěte také
Petr Ostrouchov ve Vizitce mluvil také o spolupráci na filmu Nabarvené ptáče Václava Marhoula. Ohledně snímku byli v kontaktu od roku 2009, Ostrouchov se později postaral o přípravu smluv s americkou protistranou. „O filmová práva prosil Václav korespondenčně mnohokrát, ale bez úspěchu. Jednoho dne se proto rozhodl, že do Chicaga prostě odletí a zazvoní na dveře nadace, která práva vlastní. Oni narychlo svolali jednání vedení a Václav ho opouštěl s tím, že jsou domluvení. Já to pak po právní stránce dodělal, ale bez Václavova nadšení, kterým dokáže strhnout lidi na svou stranu, by nebylo nic.“
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Petr Ostrouchov mluví o kauze Hitler je gentlemam, o práci Ochranného svazu autorského anebo o tom, jaké má štěstí na spolupráci s režiséry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
