Očarovaná Šumava. Opuštěné dítě
Očarovaná Šumava má své velké autory, kteří pochopili její duší, její tajemství i její majestátnost. Na své opěvatele měla tedy Šumava štěstí a bylo jí jedno, zda psali česky nebo německy. Tím prvním byl bezpochyby Adalbert Stifter. Zasadil sem řadu svých romantických příběhů, na nichž je znát, že zdejší kraj a jeho obyvatele dobře znal.
Tím druhý byl další v Čechách narozený autor, malíř a spisovatel Alfred Kubin. Většinu života prožil na druhé straně Šumavy a není divu, že jeho tvorba je plná fantazie, přízraků a tajemných výjevů. Tím třetím byl Josef Váchal. Jeho Očarovaná Šumava je velkým dílem, je to opus magnum v alchymickém slova smyslu, v němž se spojuje vizuální s verbálním, reálné s magickým.
Pro ně, jako pro všechny obyvatele nehostinných hvozdů, byla Šumava místem podivuhodných setkání. Jakých? Třeba takových.
To jednou šel lesem pod Pustým zámkem u Kašperských hor jakýsi sedlák. Spěchal domů, ale najednou uslyšel z houštiny dětský nářek. Byl krásný letní večer, poslední paprsky zapadajícího slunce naplňovaly les zlatými odlesky a sedlák jako očarovaný se vydal za hlasem dítěte. Ten ho přivedl k oblému balvanu. V prohlubni kamene leželo malinké krásné nemluvně.
Když se k němu sedlák pln soucitu sklonil, začalo ho prosit, aby je vzal a odnesl do Vlčí rokle. Všechno to bylo divné. Nemluvně, které mluví a Vlčí rokle? Sedlák znal to strašidelné místo opředené nejhoršími pověstmi. Marně dítě prosilo, marně k němu natahovalo malé ručičky. Sedlák se otočil a rychle utíkal pryč. Ještě dlouho za sebou slyšel dětský pláč.
Doma vypravoval, co se mu stalo. Posluchači se dohodli, že se příští den půjdou do lesa pod Pustým zámkem podívat. Vyhloubený balvan našli, ale místo dítěte ležela v prohlubni jen trocha ještě teplých černých uhlíků. Co to mělo znamenat? Jaké dítě to leželo v kamenném loži? Ani pan děkan z Milavče nedokázal odpovědět…
Škoda, že se nikdo nezeptal Alfreda Kubina. Určitě by namaloval velmi přesnou odpověď. Vždyť přece o Šumavě napsal:
„Tam, kde se lesní houští s osaměle se tyčícími pralesnímu velikány střídá s močály porostlými borovou klečí, tam, kde široké cesty vedou do nebezpečných bažin, tam, kde se nejnepravděpodobnější stává skutečností a kde se přítomné rozplývá ve vzduchu, kouři a mlze, kde štěstí a úzkost proudí v témže řečišti, tam se vše proměňuje v opojení a sen, v sen o Šumavě.“
Taková byla očarovaná Šumava ještě na počátku 20. století, dnes poklidná turistická destinace, kterou můžeme doporučit i nejnáročnějšímu milovníkovi pohodlí a adrenalinu. Hraniční hory opustili duchové a přízraky, zdá se navždy. Nikomu nechybí. Ale to nemusí znamenat, že se sem ještě někdy alespoň na chvíli nevrátí. Všimneme si jich vůbec? To je zásadní otázka…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
