O známkách

Nápady na známky zazněly už předtím. V Rakousko – Uhersku s tím přišel jeden Slovinec z Lublaně. A prvenství si chtělo přivlastnit na půl tuctu snaživců z Anglie, Skotska, Walesu, Rakouska nebo Švédska. My Češi ale víme, že stejnou myšlenkou se jako první zabýval prokazatelně Jára Cimrman.

Úspěšným protagonistou známek se každopádně stal sir Rowland Hill, který na popud jednoho z poslanců britského parlamentu prostudoval tunu materiálů a sepsal článek O důležitosti a praktičnosti poštovní reformy. Text byl označen jako důvěrný, jako první ho dostal ministr pokladu. Poté s ním byla obeznámena veřejnost. Psal se rok 1837.

V té době se platilo poštovné podle vzdálenosti adresáta. Jevilo se to na první pohled spravedlivě. Čím delší trasu zásilka urazila, tím víc peněz to přece stálo, to dá rozum. Jenomže systém byl tím pádem nesmírně komplikovaný. Platba za poštovní službu se navíc očekávala od příjemce, což naopak rozum nedá. Představte si, že vám někdo napíše sáhodlouhé psaní o tom, jaký jste blb, pošťák vám tuto zprávu donese ze vzdálenosti sta mil, a vy za ni máte ještě platit.

A tak se často stávalo, že adresáti odmítali zásilky převzít, načež utrpěla škodu královská pošta. Reforma proto zavedla za dopis jednotnou cenu. Argumentem bylo radikální zjednodušení systému, a hlavně snížení nákladů. A tak spatřila světlo světa černá známka v hodnotě jedné penny s podobiznou královny Viktorie, která právě slavila 21. narozeniny.

Potom šlo všechno ráz naráz. Známky se rozšířily do světa, vlády si uvědomily jejich společenský potenciál. Každý diktátor nebo vládce musel být na známce, pošta šířila slávu velkých osobností a národních symbolů. A na scénu se prodralo umění. Známky se staly sběratelskou záležitostí. Na některých můžete vydělat mraky peněz.

Můj skutečný důvod ke sběratelství byl ale prozaický. Cestou do houslí stál po levé straně před hudební školou stánek, kde se známky prodávaly. A protože jsem chodil do houslí nerad, vždycky jsem se tam zastavil, abych příjemnou koupí kompenzoval utrpení, jež mě za chvíli čekalo.

Známky měly přívětivé ceny. Prodávaly se v obálkách, na kterých stálo například: 20 různých – živá příroda – Polsko – 5 Kčs. Nebo: 100 různých – Celý svět – 13 Kčs. Nebo: 18 různých – Koně – 5 Kč. Menší celofánové sáčky se prodávaly za tři nebo dokonce za dvě koruny, sáček oznamoval, že známky jsou ze všech zemí světa, a kdo by chtěl další, ať napíše na prodejnu Praha Smíchov, Zubatého 1.

Když jsem vytáhl červený album a vkládal do něj ty krásné obrázky, bylo to, jako bych se vydal na dalekou pouť do zemí jejich původu. Žili jsme za železnou oponou, a já odlétal na Madagaskar, do Jižní Afriky, na Timor, do Austrálie, a jednou dokonce do Spojených států.

Vsadím se, že s touhle magickou schopností známek sir Rowland Hill ani ve snu nepočítal.