O prosperitě

Například slovo "hojnost" jakoby napovídalo, že člověk je součástí svých polí, luk a sadů, kde se rodí jeho bohatství, protože se o ně v potu tváře stará. Mít "hojnost" znamená mít všeho dost, nikoliv mnohem víc, než toho dokáže schramstnout. Nebo takové slovo "požehnání" jaksi bez řečí předpokládá jistou vděčnost - je přece rozdíl mezi pocitem, že jsme pro sebe cosi urvali, a pocitem, že náš majetek nám byl svěřen a my se o něj staráme, abychom ho jednou odevzdali tomu, kdo přijde po nás. "Hojnost" i "požehnání" jsou prostě výrazy osobní, zatímco "prosperita" mi zavání tak trochu odcizenou, sériovou rozmnožovnou, jakousi fabrikou na bohatství, která se někde v zamřížovaných prostorách stará o naše peníze.

Ale budiž, máme nové slovo, čeština musí taky "prosperovat", takže buďme rádi, že je otevřená, ostatně i my bychom měli být otevření k pestrému světu okolo naší malé kotliny. Jedno je ale jisté: ve světě prosperity se musí umět žít. Pamatuju, že za bolševika bylo například nakupování jednoduché jako facka. Vystáli jste dlouhou frontu, abyste posléze zakoupili jeden ze dvou možných jogurtů, standardní chleba, mléko nebo rohlík. Nebylo o čem přemýšlet a televizní reklamy "pana vajíčka" byly směšné, protože nic nepropagovaly. Když potom padla železná opona, vydal jsem se poprvé v životě na "prosperující" Západ a jako v Jiříkově vidění jsem se ocitl ve všemi barvami hrajícím obchodě, kde jsem nakonec, poněkud v šoku, nic nekoupil, protože jenom jogurtů tam na mě civěly desítky. Před prvním nárazem "prosperity" jsem zbaběle utekl.

Dneska na to vzpomínám s mírným uzarděním a mé dceři to radši ani neřeknu, protože by si myslela, že její táta je cvok. Ona se totiž narodila do jiného světa a plave v něm jako ryba ve vodě. Já už ostatně taky. V blízkém supermarketu mám vychozené cesty k jednomu druhu jogurtu, vždy stejnému mléku a témuž rohlíku. Když jsem ale začal u Cicera, ten kdysi prohlašoval, že jenom slabomyslní neberou prosperitu a její nedostatek s náležitou lehkostí. Taky tvrdil, že přátelství činí prosperitu hezčí. A můj oblíbený Seneca k tomu dodával, že moudrému muži bohatství slouží, zatímco hloupému poroučí, a že moudrý muž přemýšlí o chudobě nejvíc ve chvíli, kdy sedí uprostřed bohatství.

Jsem rád, že nejbohatším člověkem na světě je Američan Warren Buffet. Pohádkově zbohatnout a zůstat přitom obyčejným člověkem, to je výkon, za který by se měla dávat Nobelova cena pokory. V podstatě nezměnil způsob života, bydlí ve stejném domě a obléká se postaru, vlastním dětem půjčuje na solidní úrok a žádnou svoji investici netají, naopak všechny zveřejňuje, aby mohli bohatnout i ostatní. Jeho nejzajímavějším odkazem na téma "prosperita" je přesvědčení, že nakonec má člověk vydělané peníze rozdat. Pro mě je Warren Buffet příkladem hojnosti a požehnání. A taky toho, co říkal můj oblíbený Seneca: tvůj měšec nemá být děravý, ale vždycky má být otevřený.