O nesmrtelnosti
Je zajímavé, i když jen teoreticky, že lidé se bojí toho, co bude po smrti a nijak se nezabývají tím, co bylo před jejich narozením. Teď vynechávám všechny ty, kdo mají jasno a věří v cyklus neustálých zrození a umírání. Před životem byl život a po životě bude taky život, takže z toho není úniku. Jde spíše o lidi, kteří mají dojem, že po smrti už není, stejně jako před ní ne. Přitom z budoucnosti v temnotách mají obavy a minulost v temnotách jim nevadí. Jenomže to už je v lidské přirozenosti nějak zakotvené, že budoucnost je nejistá a proto je lepší se bát.
Proto se lidé snaží uniknout, dokud to jde. Běžným trikem bylo zaangažovat alchymisty, aby vyrobili nějaký elixír. Prospěch z toho měli pochopitelně různí šarlatáni. Pokud někomu elixír selhal, už si nestěžoval. Trochu se to podobalo pověstným amuletům, které měly člověka ochránit před smrtí v boji. Není známo, že by někdo přišel předmět kvůli selhání reklamovat. Pak se – to už začal čas vědy - zdálo, že vítězství je na dosah. Stačí do člověka dostat nějaké hormony a omlazovací proces může začít. A tak to šlo pořád dál, posledním hitem jsou teď kmenové buňky a klonování.
Pokud se tomu nesměji, tak jen proto, že bych byl nakonec rád, aby se to povedlo. Problémy vidím především tři. První je v tom, že by ti mladší byli vůči starším postaveni na úroveň primitivních národů kontra bílí muži. Představte si, jak by měl nějaký dvacetiletý zajíc vstupovat na pracovišti do konkurence s někým, komu je tři sta let a všechno viděl, všude byl a všechno zná. Nezralí a nezkušení devadesátníci by o práci asi nezavadili. Těší mě jen to, že bych patřil k těm starším.
Bodem dvě je problém s přelidněním, pokud by se nevyřešila kolonizace Měsíce a Marsu a to rychle. Pokud by se pak Měsíc dostal do stejného postavení k zemi jako Amerika k Evropě, máme se na co těšit.
A poslední věc: my přežijeme, ale přinejmenším zánik sluneční soustavy nemůžeme ovlivnit. A tak ti, co se dočkají konce světa, budou přihlížet buď explozi, nebo vyhasnutí Slunce, teď přesně nevím, a nakonec možná zalitují, že na těch starých povídačkách o duši a nebi něco nebylo.
Nejposlouchanější
-
George Bernard Shaw: Pygmalion. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v brilantní irské komedii
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.