O lidech podnikavých
Určitě znáte ten typ lidí, kteří vás přijdou navštívit, vy je obřadně uctíte zvlášť pro ně připravenou kávou a babiččinou bábovkou, a oni, sotva si usrkli, sotva si ukousli soustečko té na jazyku se rozplývající bábovky, už sebou vrtí, posedávají, těkají pohledem po místnosti, až jejich neklid vyvrcholí otázkou: „Tak co budeme dělat?“
No co budeme dělat, pomyslíte si, budeme vychutnávat pohodu nicnedělání přece. Jenže zakrátko zjistíte, že jste se zatraceně zmýlili. A to můžete mluvit o štěstí! Ti lidé vás navštívili doma, kde to důvěrně znáte nejen vy, ale i oni.
Hotová katastrofa nastane, jakmile se za vámi vypraví někam mimo domov. Řekněme na chalupu. Na ni jste je pozvali rádoby bodrými výkřiky, musíte nás určitě navštívit, ještě jste u nás nebyli, jistě se vám tam bude ohromně líbit. Křičíce toto nepochybně upřímné pozvání, máte na mysli především onu pohodu nicnedělání, když vysvitne slunce, vy se usadíte u zahradního stolu do pohodlných proutěných křesel a z chladného stínu divoce rostoucího ořechu vychutnáváte pohled na žhnoucí vzduch, tetelící se ve slunečních paprscích.
Ti lidé, sotva je uvedete na zahradu, sotva rozprostřete na zahradní stůl zvlášť pro ně uvařenou kávu a z kredence vyndáte babičkou upečenou bábovku, co se jen na jazyku rozplývá, se usadí nanejvýš tak na půlku prdelky. Ze zdvořilosti přehlédnou zahradu s pečlivě posečenou trávou. Usrknou z hrníčku a kousnou bábovky, aby se ještě s plnými ústy zeptali: „Ta co budeme dělat?“
Než se vzmůžete na nějakou odpověď, už vám líčí, jak si předem nastudovali váš kraj a okolí vaší chalupy. Získali tak dokonalý a podrobný přehled o zdejších pamětihodnostech a významných místech. A už navrhují, kam se vypravíte společně nejprve a kudy budete pokračovat.
Místo, jež spolku musíte určitě společně navštívit, znáte jak své boty. Průvodce, z něhož vaši podnikaví přátelé čerpali, má příliš velké oči. Ve skutečnosti nic mimořádného. I krajina je o poznání fádnější než výhled z vaší zahrady.
Káva, nekáva, bábovka, nebábovka, pohoda, nepohoda, jste nakonec vykopáni, nasoukáte se do automobilu a společně vyrazíte v ona nezáživná místa. Vaši přátelé, sotva vyskočí z automobilu, rozeběhnou se po pamětihodném místě. „Podle toho, co jsme se dočetli,“ volají nadšeně rozhlížejíce se po fádní krajině, „někde tady má být smírčí kříž.“ Měl by, říkáte, ale asi ho někdo ukradl, nenašli jsme nic. Vaši podnikavci se zahledí do mapy, natočí si správně vrstevnice a neomylně se vydají směrem, kudy vy jste šli už stokrát. To toho najdete! pomyslíte si opovržlivě.
Po několika stech metrech kříž najdou. Skrytý za terénní nerovností. Na ni jste tolikrát patřili a tolikrát ji přehlédli.
Je to k vzteku mít za přátele lidi podnikavé. Dozvíte se i to, co nechcete vědět, a z pohody nicnedělání vám nadělají jen samé trosky.
Nejposlouchanější
-
Vladislav Vančura: Rozmarné léto. „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným...“
-
John Wyndham: Den trifidů. Co se stane, když většina lidí přijde o zrak? Čte Norbert Lichý
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
Smrt v lese, Já vůl…!, Zrání a další povídky Sherwooda Andersona
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.