Petr Borkovec: Jubilejní book club v městečku Č.
Plány na jubilejní třicátý book club v městečku Č., který měl navíc členkám připomenout zaplacení klubového příspěvku, byly velkolepé. Eva Šedivá a Jana Konečná, zakladatelky těch knižních schůzek, uctívané moderátorky a přítelkyně současné české prózy, toužily své čtenářky „dokonale překvapit“.
Sláva jejich knižního klubu dávno překročila hranice městečka. A dámy samy sebe přemluvily, že to není pouze díky zdejším milionářským vilovým čtvrtím a tučným příspěvkům bohatých členek, které umožňovaly zaplatit pozvaným spisovatelům honorář, jemuž se nedalo odolat. Zopakujme to – prostě nedalo!
Čtěte také
Přemýšlely. A nakonec vymyslely, že ten výroční book club uspořádají v mysliveckém stylu a číst se tentokrát bude klasika. Kančí a jelení guláš, bažantí stehýnka, kvalitní červené víno a Bohumil Hrabal. A taky nějaká lovecká povídka od Hemingwaye, jehož obě zbožňovaly.
„Řeknu Ivě a Kamile, ať uvařej,“ uvažovala Eva Š.
„A já si rozhodně beru na starost výzdobu,“ dodala Jana K. a v očích se jí zablýsklo.
Přípravy se rozběhly jako na drátkách.
Čtěte také
Nápad Jany K. ohledně výzdoby salonku v místní restauraci Kobliha, kde se veškeré book kluby konaly, vyhlížel výtečně. Manžel její dobré kamarádky Daniely Fialové byl bohatý developer se zálibou v myslivosti. Ačkoli… bohatý je slabé slovo, a myslivost taky. Jeho vášní byl luxusní lov, který se neomezoval na Evropu, kde ve velkém klátil jeleny, daňky a medvědy, ale sahal na všechny kontinenty, odkud přivážel zbytky tygrů, slonů, zeber a pum, které sprovodil ze světa nejdražšími puškami, revolvery a kušemi. Developer sbíral trofeje i zbraně a jeho vila, která patřila k nejhonosnějším v městečku Č., připomínala Konopiště.
„S vo něco lepším topením, ty vole,“ burácel tučný, divoce zarostlý developer, když se jednou za rok zjevil v Koblize.
Jana K. navrhla Daniele F., zda by do Koblihy nedovezla nějaké kožešiny a jiné trofeje a salonek nevyzdobila. Daniela F. souhlasila a slíbila dokonce několik odpadkových košů ze sloních tlap.
Čtěte také
I Ernest Hemingway bude spokojen!
Ale v den konání, kdy jelení a kančí guláše odstávaly ve sklepích a ukázky z knih byly pečlivě označeny barevnými záložkami a karlovarské knedlíky dýmaly v únorovém chladu, se přípravy nečekaně zadrhly.
Daniela F. totiž zatelefonovala Janě K., že objevila tajný mobil svého manžela a v něm esemesky s milenkami, které si s sebou vozí na výpravy. Daniela F. zdůraznila, že těch žen je skoro dvacet, řekla – a to už plakala –, že před manželem svůj objev netajila „ani dvě minuty“, načež on ji zmlátil, sebral jí klíčky od obou aut i od domu a zamkl v dětském pokoji s jejich pětiletým synem. Jednomu ze svých chlapů nařídil, aby hlídal, a odjel.
„Prostě jsem ve vězení. Vono ho to, kreténa, večer přejde,“ vzlykala Daniela F., „ale ty kožešiny nepřivezu, nezlob se. Hrozně mě to mrzí.“
Čtěte také
Jana K. se zhluboka nadechla a zeptala se, zda jsou v dětském pokoji nějaké kožešiny. Daniela F. přisvědčila.
Za chvíli před zadním vchodem do vily Daniely F. přibrzdil Jaguár, z něhož vyskočily Eva Š. s Janou K. První vyrazila k hlavnímu vchodu, aby zabavila muže, který hlídal. A Jana K. zaťukala na okno dětského pokoje, odkud spolu s Danielou F. začaly oknem soukat kožešiny, kůže a paroží. Za naprostého ticha vytáhly i medvědí kůži s vycpanou hlavou a pětiletého vyděšeného synka. Nakonec oknem vyskočila jeho matka. Eva Š. se mezitím vrátila a auto narvané zvířaty a lidmi nastartovalo, sledováno mužem ve slunečních brýlích, který si vůbec ničeho nevšiml.
Výroční book club v městečku Č. se vydařil nad očekávání. Salonek tonul v liščích a rysích kožešinách a kůžích divokých prasat z dětského pokojíčku. Medvěd cenil zuby. Ze stěn shlíželi dvanácteráci. Zvěřinu nachystanou k večeři všechny čtenářky chválily a do nebes vynášely i karlovarské knedlíky, a zatímco se četl Bohumil Hrabal a Hemingway, vybraly mezi sebou tak obstojný obnos, že kdyby ti dva ještě žili, mohly by je snad pozvat na besedu do městečka Č.
Čtěte také
Sláva moderátorkám!
I já na tom book clubu byl, jedl jsem a víno pil. Ale když se před Koblihou rozsvítila strašně silná světla několika džípů, z nichž vyskákali chlapi v brýlích a z toho největšího vylezl obtloustlý, vousatý developer – dopil jsem a zmizel.
A v tom je ta svízel, protože jsem nic neviděl a nic neslyšel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
