O kargo kultu
O kargo kultu a jeho fungování v české kotlině se toho napsalo už docela dost. Troufám si dokonce tvrdit, že jsem byl jeden z prvních, kdo si všímali toho, jak se původem papuánský obyčej ujímal u nás v srdci Evropy. Pro občerstvení paměti jen zopakuji, že kargo kult je fenomén, popsaný po druhé světové válce na Nové Guineji. Tehdy tamní obyvatelé usoudili, že napodobí-li americkou obsluhu válečných letišť, dočkají se znovu toho, že na nich budou přistávat letadla s nákladem čili kargem zásob a výrobků. V dobách, kdy vojenské základny na ostrovech letadla zásobovala vším potřebným, to přece tak spolehlivě fungovalo a vždy zbylo dost i na místní obyvatele.
Protože byli přemýšliví, zopakovali obyvatelé ostrovů vše důležité, co viděli u Američanů. Z kokosových ořechů si vyrobili sluchátka, usadili se v přistávacích věžích a dali se do přivolávání letadel. Ta ovšem jaksi nepřilétala.
Kult je však mocná věc a i když nefunguje hned, nezhyne, umí se adaptovat. Na Nové Guineji se prý adaptoval na několikrát. Nejprve do kultu Johna Fruma, mýtické postavy snad Johna from America, který jednou nepochybně dokáže kýžená letadla přinášející hojnost přivolat. Hnutí, jež ho vyznává, si zvolilo i den - každý rok je to 15. únor - kdy na souostroví Vanuatu očekávají Frumův příchod.
Později mezi vyznavači kultu vznikla frakce, která od návštěvy britského královského páru na ostrovech v roce 1974 považuje za šéfa této mýtické dodavatelské služby nikoli Johna Fruma, nýbrž vévodu z Edinburgu prince Filipa. Královnu frakcionáři odmítli, tak důležitou funkci by přece žena vykonávat nemohla.
V našich skromných poměrech začali kargo kult na samém počátku devadesátých let vyznávat zejména manažeři ze světa financí. Pořídili si obleky stejných značek jako bankéři z Londýna, kouřili stejné doutníky jako ti z New Yorku a řídili stejná auta jako finančníci z Curychu. Kargo v podobě prosperity jimi spravovaných bankovních institucí se však nedostavovalo - malé banky rovnou krachovaly, ty velké musely zachraňovat státní zásahy.
Kultu podlehli nejen bankéři. Jak už před pár lety informoval v měsíčníku Vesmír Vojtěch Novotný, daří se jeho vyznavačům i v naší vědecké obci. Dovolím si z jeho textu citovat otázku: "Kdo z výzkumníků nezná alespoň jednoho kolegu, který vlastně vědcem vůbec není, neboť ničemu nerozumí, nicméně praktikuje všechny rituály výzkumu, jako je neustálé měření čehosi a následné publikování čehosi, nemluvě už o posedávání u přístrojů, nošení bílého pláště a poskytování expertiz v naději, že vědecké objevy se jednoho dne z čista jasna objeví, tím vším přivolány?" Konec citátu.
Neméně úporné vyznavače však má však středoevropsky modifikovaný kargo kult mezi našimi politiky. Dovolím si citát Vojtěcha Novotného tentokrát parafrázovat: Kdo z občanů nezná alespoň jednoho politika, který vlastně politikem vůbec není, neboť ničemu nerozumí, nicméně praktikuje všechny rituály politiky, jako je neustálé omílání čehosi a následné hlasování o čemsi, to všechno v naději, že výsledky se jednoho dne z čista jasna objeví, tím vším přivolány?
Pokud se vám při této příležitosti vybavila nějaká konkrétní tvář, buďte si jistí, že John Frum to není.
Nejposlouchanější
-
Tragédie Liblice. Mysteriózně-špionážní vesnické krimi s prvky utopického thrilleru z dílny VOSTO5
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.