O filmech a národech

Dnešní problém s filmy je pro běžného diváka stěží rozpoznatelný. Filmy ztrácejí národnost. Všechno je tak nějak propojené a na tom odkud co je, prý nezáleží. Americký režisér Woody Allen točí filmy za evropské peníze. Jsou tedy Allenovy filmy britské, španělské nebo americké? Rozhoduje národnost režiséra nebo místo, kde se film odehrává nebo stát, který na film dává peníze? Na našem Českém lvovi jsme měli zdánlivě český film Masaryk o československém ministrovi zahraničí. Film vyhrál rekordních 12 lvů. Má českého režiséra, českého producenta, který je původem Slovák a odehrává se v Česku, Velké Británii a v Americe. Ve skutečnosti to je z 50% slovenský film, protože na něj dali peníze i Slováci.

V Bratislavě při předávání národních cen Slunko v síti to bylo horší. Ceny tu vyhráli čeští režiséři. Hlavní cenu dostal film Učitelka, která má českého režiséra - je to Jan Hřebejk. Ale odehrává se na Slovensku a hraje v něm hodně slovenských herců. A 65% financí mu zajistil slovenský producent. Pro média u nás je to film český, pro média na Slovensku slovenský a správně je to slovensko-český film českého režiséra. A i ten super oblíbený druhý díl Anděla páně to nemá úplně lehké. Za a sídlí v oblacích, za b mu velí Bůh Jiří Bartoška a za c je z 20% slovenský a jeho část je natočena na Slovensku.

Může se stát, že francouzský režisér natočí film za belgické peníze a španělský za německé. Ani podle režiséra se nedá poznat, odkud film je. Ale existuje ještě někdo, kdo by to dokázal rozeznat? Šalamounsky tohle dilema globalizace vyřešili tvůrci oblíbené filmové pohádky Sedmero krkavců. V Česku je to film český a podle pohádky Boženy Němcové a na Slovensku film slovenský podle prostonárodní slovenské pověsti Pavla Dobšinského. Tečka.

Lidi různých národů tyhle paradoxy globalizace začínají zostřeně vnímat. A tak všude po světě nastupují nové generace vlastenců. Češi se pídí po českých filmech a českých výrobcích a Rakušané dávají přednost filmům o rakouských Alpách. Znovu se vrací systém hvězd, který funguje v každé zemi jinak. Znovu si začínáme všímat nálepky made in. Někde vznikají hnutí na obranu národní kultury, někde vzniká rovnou domobrana. A vracíme se k domácím zdrojům a žádáme jejich ochranu. K českým potravinám a českým filmům. Jenže dokážeme je rozpoznat?