O dilematech svědomí v době sužované strachem

6. červen 2006

Kněží měli pro nacisty význam jen tehdy, když mlčky tolerovali jejich ideologii, případně když přímo vyjadřovali podporu. Hitler předpokládal, že společný protivník, kterým bylo "bezbožné" bolševické Rusko, by obě strany mohl sjednotit. Avšak stačily nahlas pronesené výhrady, aby takového opovážlivce čekal koncentrační tábor. Třeba v Dachau se počet duchovních blížil třem tisícům.

O tom všem vypráví německý snímek Devátý den. Jeho neokázalým hrdinou je Henri Kremer, kněz původem z Lucemburska. Provinil se maličkostí - zpochybňováním rasových norimberských zákonů. Jednoho dne je však propuštěn, vrací se do vlasti, s rozpaky i obavami přijat svou rodinou. Zanedlouho zjistí temné pozadí: ve skutečnosti dostal jen devítidenní propustku. Během této doby má přesvědčit nadřízeného biskupa, aby se k nacistům choval vstřícněji; když tento požadavek není schopen naplnit, má takový postoj zaujmout sám - sepsáním chvalozpěvu na německé dobyvatele Evropy. Kremer se ocitá pod těžkým psychickým tlakem. Návratu do pekla na zemi se jistě děsí, avšak je si jist, že žádaná poddajnost, kterou by zradil své dosavadní přesvědčení, by byla počinem jidášským.

Ulrich Matthes v roli pátera Kremera

Režisér Volker Schlöndorff, jenž se érou nacismu zabýval již několikrát (nejslavnější je nepochybně Plechový bubínek), se pokouší polemizovat s výtkami ohledně pasivity katolické církve, jak je kdysi zformuloval Hochhut v Náměstkovi a Costa-Gavras v dramatu Amen. Zaznějí tu vysvětlující slova, která prozrazují složitost takových postojů: pokud protestní arcibiskupský pastýřský list zveřejněný v Holandsku měl za následek jedině nárůst represí, papež stěží mohl postupovat stejně.

Devátý den se primárně soustředí na dilemata svědomí v abnormální době sužované strachem. Splétají se z drobných i vážnějších nástrah. Kremerovi se vrací na mysl i zdánlivá nicotnost - pokoutné vysávání posledních kapek vody z nedoléhajícího potrubí, o kterou se s nikým nerozdělil. V koncentráku tehdy vězňům odepřeli jakoukoli možnost napít se - a jeden z hrdinových spoluvězňů, také sužovaný nesnesitelnou žízní, volil raději smrt než bezbřehá muka.

Scéna z filmu Devátý den

Pátera Kremera velice sošně, až s jakousi provokující netečností ztělesnil Ulrich Matthes. Pod vychrtlým zjevem tušíme tlumené niterné rozpory, spíše jen zprostředkovaně vysledujeme zničující vnitřní pnutí. Na počátku spíš dění trpně přihlíží, nenechá se vlákat do diskuse či výměny názorů s nacistickým pohlavárem. Avšak s postupujícími dny nabývá na jistotě, získává někdejší výmluvnost, odváží se přít s protivníkem-našeptávačem, překonává pochybnosti i strach.

Pozvolna plynoucí tok vyprávění se přidržuje pečlivě vykroužených dobových reálií, byť je někdy vnímáme jako ploše a mechanicky členěnou kulisu. Když tomu všemu ovšem přivykneme, budeme osloveni vyhroceným etickým konfliktem.

autor: Jan Jaroš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.