Nové knihy
Jarní, byť zatím jen kalendářně, výběr knižních novinek, připravill Jan Nejedlý.
Nakladatelství Vyšehrad vydalo publikaci Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře. Kniha navazuje na předchozí svazek Narození a smrt v české lidové kultuře. Pod oběma studiemi je podepsána folkloristka Alexandra Navrátilová. Tentokrát tedy zkoumá symboliku, rituály a vzorce chování spjaté s životem milostným a manželským. Jak píše autorka: jedinec v minulosti už svým narozením vstupoval do precizně zformované sítě rodinných a společenských vztahů, pravidel i pověrečného konání. Hned po porodu bylo kupř. děvčátko protahováno skrz mužskou nohavici, aby mělo dostatek ženichů. V pozdějším věku hrála důležitou roli milostná magie. Na Moravě si např. dívky nosily domů větev stromu, na němž seděl roj včel s očekáváním, že jim přitáhne celý roj milenců. K získání mládenců se užívaly též nápoje, v nichž bylo vymácháno srdce vlaštovky, oko krtka, případně dívčiny punčochy, krev či vlasy mrtvého. V souvislosti s milostným čarováním se autorka zmiňuje i o Žítkovských bohyních, jež vešly ve známost díky stejnojmennému románu Kateřiny Tučkové. Krom magických reliktů sleduje kniha i další tradiční zvyklosti, které měly své praktické opodstatnění. Tak např. tzv. ohlášky, veřejné oznámení jmen ženicha a nevěsty tři neděle před svatbou, představovaly pojistku proti tajnému sňatku, skrývání incestu či bigamii. Požadavek nevěstina panenství pak měl zaručovat, že prvorozenec, a tedy budoucí dědic, bude počat z lože manželského, o čemž neměla vzniknout jakákoli právní pochybnost. Mnohé tradice nám mohou dnes již připadat úsměvné, nicméně, jak autorka dodává, dříve býval svazek manželský na celý život, zatímco dnes se u nás do deseti let po sňatku rozvádí 46 % manželství. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad.
Z dalších novinek zmiňme např. experimentální prózu Naivní rostlina z pera maďarského spisovatele Bálinta Harcose. Metodou proudu vědomí či monologického chrlení se před čtenáři prolínají obrazy poetické i drastické a také současnost s minulostí. „Já vidím všechno jako nedělitelnou jednotu: prase, Boha, nůžky... můj pohled dýchá," píše autor, který zasadil děj své novely do roku 1944. Knihu přeložil Tomáš Vašut, vydalo nakladatelství Protimluv.
Pohřebiště pecek - tak zní název básnické sbírky Kateřiny Bolechové. Civilní tón, ležérní volný verš a lehce melancholické momentky - to jsou základní figury autorčiny poetiky, dokazující, že i neokázalost dokáže být sugestivní. Knihu, jež propůjčuje hlas nejčastěji těm, kdož jsou „zašlápnuti ve vlastním osudu", vydalo nakladatelství Petra Štengla.
Na konec jsem si nechal Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte). Tak se jmenuje kniha britského matematika a fyzika Johna Barrowa, autora bestselleru Teorie všeho. Nyní se tvůrce pokusil propojit vědecké uvažování s každodenním životem. Nabízí odpovědi na otázky různého druhu: od záhad loterie přes Google, Shakespeara či fronty v obchodech až k pověstnému štěstí opilců při klopýtání domů z baru. Knihu v překladu Jaroslava Drahoše vydalo nakladatelství Dokořán.