Osudy Jana Zemánka. Rozhlasové vzpomínání sochaře, uměleckého řezbáře a pedagoga
Zemánkův ateliér v Novém Jičíně voní dřevem. Dřevo ho přitahovalo odjakživa, jako kluk si hrál na hromadách dřeva před truhlářskými dílnami: „Dodnes cítím opojný odér čerstvě řezaného dřeva a kočičích exkrementů ve štosech fošen.“
Sochař Jan Zemánek vytvořil na počest svému kamarádovi, se kterým absolvoval peripetie své puberty, fontánu z dubových fošen ve tvaru kytary se šesti tryskajícími pramínky vody místo strun. Ta fontána se nalézá na autobusovém nádraží v Novém Jičíně, kde se Jan Zemánek narodil a kde žije. A ten kamarád se jmenoval Karel Kryl.
Po maturitě se Zemánek vzdělával na Filozofické fakultě v Olomouci, kde ho Karel Kryl také navštěvoval a přespával u něj na koleji.
„Narodil jsem se v znamení blíženců a tudíž obsahuju dvě osoby, což se po studiích projevilo tím, že jsem dělal dvě zaměstnání. Dopoledne jsem věnoval své volné tvorbě. Odpoledne jsem učil na LŠU. V roce 89 jsem si řekl, že celou dobu jsem byl tady a že je potřeba vyrazit do světa a získat ostruhy v cizině,“ vypráví sochař.
Nejposlouchanější
-
Rudolf Jaroslav Kronbauer: Hlídač Seehorn. Příběh o vyšetřování záhadné nehody vlaku
-
Guy de Maupassant: Kulička. Mistrná povídka o pokrytectví, pseudomorálce a zbabělosti
-
Ingmar Bergman: Sarabanda. Volné pokračování Scén z manželského života
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.