Osudy Petra Nováčka. Rozhlasové vzpomínání novináře a dlouholetého politického komentátora ČRo

Rodák z Velkého Šenova ve Šluknovském výběžku žil od dětství v Bakově nad Jizerou. Od nejútlejšího věku měl vážné problémy se zrakem a lékaři se původně domnívali, že nejspíš ani neuvidí. Základní školu zvládl s výborným prospěchem a v roce 1960 nastoupil na gymnázium v Mladé Boleslavi. Tam se také poprvé setkal se Státní bezpečností, která jej vyslýchala kvůli údajnému pokusu o emigraci.

V letech 1964 až 1969 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Citlivě vnímal všechny zásadní politické změny druhé poloviny 60. let a s tím související události: sjezd spisovatelů v roce 1967, studentské nepokoje („strahovské události“), volbu Alexandra Dubčeka do čela KSČ, okupaci v srpnu 1968 i smrt Jana Palacha, kolegy z fakulty.

Po roce 1969 pracoval jako historik v Ústavu dějin socialismu a od roku 1970, kdy byla tato instituce zrušena, působil v Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Usiloval tam o vědeckou aspiranturu, kvůli zvolenému tématu (konec německé Výmarské republiky, začátky třetí říše a totalizace státu v Německu) a také kvůli jeho neochotě vstoupit do KSČ ale neměl za minulého režimu příležitost ji dokončit.

V roce 1978 nastoupil do Zemědělských novin, kde se věnoval psaní o malých vodních a větrných elektrárnách a také jaderné energetice. Příležitostně do novin přispíval i popularizačními články o historii. V Zemědělských novinách zažil také události listopadu 1989, které jej posunuly ke sledování nově se formující československé a později české politické scény.

Coby znalec politických systémů se rychle profiloval jako pohotový komentátor. Osobně se účastnil stovek sjezdů prakticky všech politických stran, které u nás po listopadu 1989 vznikly. V roce 1992 přešel do Mladé fronty Dnes, kde (mimo jiné společně s Jiřím Leschtinou) komentoval události na české politické scéně a vedl velmi zasvěcené rozhovory s domácími politiky. Po třech letech přešel do týdeníku Týden, v té době už spolupracoval s Českou televizí a Českým rozhlasem. Právě z rozhlasu také přišla nabídka na práci v okamžiku, kdy došlo ke změně majitele časopisu Týden.

U rozhlasového mikrofonu Petr Nováček (často ve dvojici s Janem Pokorným) pokračoval v komentování vnitropolitických událostí a rozhovorech s předními domácími politiky. Velkou oblibu si u posluchačů získaly jeho živě vysílané zpravodajsko-publicistické bloky při volbách. Petr Nováček měl také nabídky pracovat na Pražském hradě v éře Václava Havla nebo kandidovat do Senátu, vždy ale odmítl. V roce 2000 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2015 se stal laureátem novinářské ceny Opus Vitae za celoživotní tvorbu, udělované Nadací Český literární fond. V říjnu 2020 obdržel od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy (za zásluhy o stát). V prosinci 2025 odešel na zasloužený odpočinek.