Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury

Tak jako byl Alexandr Grin životním outsiderem, tak se i v literárním světě pohyboval nejčastěji na jeho okraji. Dlouho byl považován jen za autora dobrodružné literatury, a to spíše pro mládež. Vytýkali mu, že se vymyká ruské mentalitě. I později, ve šťastnějších chvílích života, hrál roli jakéhosi solitéra.

Miloval Edgarea Allana Poa a E. T. A. Hoffmanna. Pro své příběhy vymyslel říši Grinlandie a spojoval v nich staré námořnické pověsti s pohádkami a historkami s hororovými prvky. Jeho dílo je plné fantastických motivů, ale i realistických postřehů.

Příkladem může být právě povídka Krysař (1924), kde najdeme i autobiografické okamžiky, můžeme rozpoznat čas a místo děje a zachytit řadu odkazů na Grinovy literární lásky.

V kulisách města Petrohrad, líčeného ve velmi temných barvách, se odvíjí příběh mladíka, který jen s velkými obtížemi zápasí o holou existenci. Když se pokouší prodat na rohu tržiště své knihy, seznámí se s krásnou dívkou. Dostane od ní telefonní číslo, ale ve spádu událostí útržek papíru, kam si ho napsal, ztratí. Vážně onemocní a poté, co v nemocnici přečká horečnaté stavy, zjistí, že přišel o střechu nad hlavou.

Z nouze se ubytuje ve zchátralém, pustém paláci, kde kdysi sídlila banka. A tam začne jeho dobrodružství, které vyvrcholí nový setkáním s krásnou dívkou, ale také s tajemnou postavou Krysaře.

S námětem slavné středověké pověsti naložil velmi volně. Poválečný, zbídačelý Petrohrad, ovládnutý novou vrchností, líčí jako město, které jakoby se chtělo znovu ponořit do močálu, ze kterého kdysi povstalo.