Kde příběhy léčí a spojují: Pět pohledů na storytelling z různých koutů světa – z Česka, Kanady, Konžské republiky, Burkiny Faso a Polska

Živé vyprávění příběhů je jedním z nejstarších způsobů, jak chápat svět. Storytelling je dnes nejen uměním, ale také metodou osobního i společenského poznávání. Nový seriál Vltavy sleduje tuto disciplínu napříč kontinenty a kulturami – od české vypravěčské scény přes kanadskou komunitní práci až po bohaté africké tradice a současné evropské přístupy.

Česká republika

Úvodní díl patří české vypravěčce Michale Piskačové, ředitelce mezinárodního festivalu Kolotoč příběhů. Piskačová představuje storytelling jako způsob, jak vědomě pracovat s příběhem – a zároveň jako nástroj, který může otevírat prostor pro komunikaci, porozumění a hlubší setkání mezi lidmi.

Kanada

Ve druhém dílu se seriál přesouvá do Kanady, kde vypravěč, autor a organizátor komunitních projektů Dan Yashinsky ukazuje, že storytelling může překročit hranice umění. Věnuje se práci se seniory a dlouhodobě nemocnými dětmi a zkoumá, jak může vyprávění podporovat péči, sounáležitost i komunikaci v komunitách.

Konžská republika

Afrika je kolébkou ústního vyprávění – a třetí díl seriálu to potvrzuje. Abdon Fortuné Koumbha z Konžské republiky přibližuje tradici griotů, vypravěčů, kteří uchovávají jazyk, historii i kulturní paměť své komunity. A zároveň vysvětluje, jak tradiční vyprávění může v současném podání i formě nabýt společensky důležitá sdělení.

Burkina Faso

Čtvrtý díl představuje mladou hvězdu afrického storytellingu, Hannu Samiru Moumoulu z Burkiny Faso. Už ve 21 letech získala zlatou medaili na Hrách Frankofonie a vyprávění pojímá s vášní i hlubokou znalostí tradice. Vyrůstala mezi legendami a pohádkami a dnes je součástí prestižního ateliéru La Forge. Co je pro mladou generaci afrických vypravěčů důležité? A jaké příběhy chtějí sdílet?

Polsko

Závěrečný díl se vrací do Evropy. Polská kulturní antropoložka, hudebnice a spisovatelka Katarzyna Jackowska Enemuo se storytellingu věnuje více než dvacet let a používá jej i v komunitní a sociální práci – na festivalech, ve věznicích, na dvorcích i ve vlacích. Hledá odpověď na otázku, zda může vyprávění pomáhat a léčit.