Václav Havel měl cit pro architekturu, scénu a načasování, říká kurátorka brněnské výstavy Havlova architektura

„Václav Havel měl pro architekturu cit. A jako dramatik měl cit pro scénu, načasování a vhodné rozložení. Jeho nejdůležitějším mottem bylo představit Pražský hrad veřejnosti, otevřít ho a propojit s běžným pražským životem,“ popisuje kurátorka výstavy Vlasta Loutocká. Podle ní byla v éře jeho prezidentství cítit inspirace dvorem Rudolfa II. „Tehdy byl hrad plný kejklířů, umělců, vědců a žil.“

Výstava v Brně Havla představuje jako poučeného stavebníka a partnera slavných architektů, mezi nimiž byli Eva Jiřičná, Josef Pleskot nebo Bořek Šípek, kterého Havel 10. října 1993 jmenoval hradním architektem. Jejich setkání zprostředkoval historik a teoretik architektury Vladimír Šlapeta. „Myslím, že se skamarádili hlavně přes vaření,“ směje se Vladimír Šlapeta.

Bořek Šípek proměňoval především interiéry Pražského hradu – upravil Obrazárnu , navrhl prezidentskou pracovnu, židle pro Španělský sál a mnoho dalšího. „Po Plečnikovi, Janákovi a Fragnerovi se Šípek ocitl v těžké situaci a velké konkurenci, byl orientován spíš dekorativním směrem,“ popisuje Vladimír Šlapeta.

Mezi architekty, kteří se podíleli na proměnách areálu za Havlova prezidentství, patří i Petr Franta. V Císařské konírně a kapli sv. Kříže navrhl subtilní skleněné intervence, které zlepšily mikroklima a umožnily vystavovat umělecká díla.

„Transparentní princip památce neuškodí, naopak ji podtrhne. Sklo mám rád, je transparentní jako myšlenky Václava Havla,“ říká Petr Franta.