Povídky Oskara Bauma. Poslechněte si první české překlady próz slepého přítele Franze Kafky

Devítidílný cyklus povídek, který představuje dosud neznámou tvorbu německy píšícího českého spisovatele Oskara Bauma (1883–1941), je součástí Kafkovského léta na Vltavě. Kafka byl velmi blízkým přítelem Oskara Bauma a společně s Maxem Brodem a Felixem Weltschem tvořili nejužší jádro tzv. Pražského kruhu.

Oskar Baum se narodil v Plzni, kde také za dramatických okolností přišel o zrak. Od návratu z vídeňského internátu pro nevidomé v roce 1902 žil trvale v Praze. Zde se také seznámil s okruhem pražských německých literátů – Kafkou, Brodem a dalšími.

Traduje se, že Baum při jednom setkání s přáteli s velkým zanícením vyprávěl jeden ze svých příběhů. Max Brod ho zaznamenal těsnopisem a následně zveřejnil. Tak byl objeven Oskar Baum – spisovatel. Baum byl ovšem muž mnoha nadání, byl učitelem hudby a varhaníkem a také významným hudebním kritikem. Psal pravidelně do Prager Presse a dalších novin a časopisů, spolupracoval i s německým vysíláním Československého rozhlasu.

Český čtenář má k dispozici pouze nepatrný zlomek Baumova díla. Přeložen dosud není jeho stěžejní autobiografický román Život v temnotě, stejně tak i román Písmo, které nelhalo, za který byl vyznamenán československou státní cenou a řada dalších textů.

Rána osudu

Částečně autobiografická povídka situovaná do autorovy rodné Plzně. Arne Krinns studuje na gymnáziu a je to tichý hoch, který má rád knihy. Jednou si na lavičce u synagogy čte verneovku v němčině a to vyprovokuje partu českých kluků k tomu, aby ho napadli. Zranění, které v bitce utrží, fatálně ovlivní jeho celý další život.

Povídka je zcela zřejmě ovlivněná Baumovým zážitkem z dětství. I když dodnes není zcela zřejmé, jak k oné události přesně došlo, děj povídky se zdá být skutečnosti nejblíže. Rodiče pak Oskara Bauma poslali do vídeňského internátu Hohe Warte pro nevidomé děti a mládež.

Slepota, slepectví, pocity nevidomého člověka, bylo pro Oskara Bauma jedno z jeho hlavních literárních témat – připomeňme například jeho román Das Leben im Dunkeln – Život v temnotě, kde zpracoval zážitky právě ze svého pobytu ve vídeňském slepeckém ústavu.

Povídka Rána osudu vyšla poprvé ve 4. ročníku německého Židovského almanachu v Praze (1927/1928).

Cizí svět

Konrád Eckmann je chovancem zemského institutu pro slepce a jako talentovaný varhaník nyní zkouší s orchestrem na velký koncert. Na cestě městem ho doprovází vrátný Rudolf Kalk. Ten si ale rád přihne z lahve, a tak dříve než stačí Konráda vyzvednout ze zkoušky, zláká slepého varhaníka k nečekanému dobrodružství hlas mladé dívky. Slibuje neznámé a netušené a Konrád jej omámeně následuje večerními ulicemi.

Můžeme si jen domýšlet, je-li tato povídka autobiografická nebo je inspirovaná vyprávěním některého z Baumových přátel z vídeňského internátu Hohe Warte.

Povídka Cizí svět vyšla poprvé v německém kulturním měsíčníku Der Mensch v Brně v roce 1918.

Nebezpečí

Horský vůdce Hanzelka se v horách vyzná jako nikdo jiný. Teď má ale před sebou náročný úkol. Má být průvodcem při výstupu na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner. To by samo o sobě nebylo pro Hanzelku nic neobvyklého ani náročného. Muž, kterého má na Grossglockner doprovodit, je ale slepý.

Povídka Nebezpečí, která patří do okruhu Baumových textů s tematikou slepectví a života nevidomých, vyšla původně samostatně ve sbírce Deutsche Dichter aus Prag v roce 1919. Později ji ale Oskar Baum téměř beze změn vsadil do závěru románu Pokus o život (cesta slepcova), který jako jeden z mála vyšel v roce 1927 v překladu Jana Grmely také česky. Ve vltavském vysílání uvádíme povídku v původním překladu Ingeborg Fialové.

Obětovaní

Když se advokátu Traumannovi narodí syn Kurt, rozhodně se dát pokřtít sebe i svého potomka. Vnímá to jako povinnost, ví, jaké překážky v kariéře i ve společenském životě tím chlapci odklidí z cesty. Jeho manželka je ale zásadně proti. V rodině tak začíná strašlivá tragédie, ve které se střetává horlivé křesťanství s tradiční židovskou vírou.

Konverze ke křesťanství, způsob jak „zahladit“ své židovství a vyhnout se diskriminaci ve společnosti, byla nejen v pražských tradičních židovských rodinách zdrojem řady sporů a tragédii. V dramatickém příběhu Obětovaní přináší Oskar Baum obraz jedné z nich.

Povídka vyšla v Jüdischer Almanach v Praze v roce 1924.

Odpolední pozvání, Mezi večerem a nocí, Pokání

Pokání je středověkou baladou o rytíři Ulmarovi z Rampachu a krásné Hildě, příběhem o lásce a také vášni, která nutí muže i ženy opouštět tu správnou cestu. V Odpoledním pozvání a Mezi večerem a nocí Baum nahlíží do mysli žen – v první jmenované do mysli mladých dívek, když spolu mluví jen mezi sebou, nikým nepozorovány. V druhé pak do mysli žen, které chtějí být dobývány a z milostného klání odchází poražené těmi, které muže samy dobývají.

Pokání (1910) vyšlo v berlínském Sturmu, Odpolední pozvání (1912) v časopisu Die Aktion a Mezi večerem a nocí Saturn (1912) v časopisu Saturn, který vycházel v Heidelbergu.

Nepravděpodobná zpráva o konci jednoho státníka

Měl Franz Kafka literární vliv na Oskara Bauma? Nezdá se to pravděpodobné, ale povídka Nepravděpodobná zpráva o konci jednoho státníka svádí k odpovědi, že do jisté míry vliv mít mohl. Groteskní obraz zmarněné volební kampaně a zkázy jednoho agilního politika se jakoby v horečce vzdaluje realitě. On, muž z lidu, slavný a oslavovaný, by pro štěstí a svobodu posledního sedláka ze sebemenší vsi obětoval všechno. Ale kde všichni jsou, když jim to přišel říct až sem? Absurdním vyprávěním o honbě za venkovskými voliči se proplétají blouznivé obrazy nevěrné manželky a snově nemožné úsilí dostihnout premiéra, za kterým se náš politik žene od města k městu, od vesnice k vesnici.

Povídka vyšla v roce 1918 v souboru Zwei Erzählungen v lipském nakladatelství Kurta Wolffa, který byl dvorním nakladatelem německy píšících expresionistů.

Mladé pokolení

Nemocné židovské matce už nezbývá mnoho životní energie ani času. Z posledních sil chce zvrátit rozhodnutí svých dětí. Dcera Irena chce odjet do Palestiny, syn Jan je členem buršáckého studentského spolku a chce konvertovat ke křesťanství. Paní Mendlová naposledy naléhá na své dospívající děti, aby se vzdaly svých plánů, se kterými nemůže souhlasit.

Spisovatel Oskar Baum, ač nevidomý, byl bedlivým pozorovatelem společenského dění kolem sebe. Obraz generačních rozporů v pražských židovských měšťanských rodinách se objevuje v několika jeho prózách. 

Povídka Mladé pokolení vyšla ve sborníku Das Jüdische Prag v roce 1917.

Ti, jimiž Hospodin pohrdá, Nečekaná překážka

V prvním vyprávění pronásleduje jedenáctiletého Leisera Grünsteina skupinka chlapců. Vyhrožují mu, posmívají se mu, chtějí mu ublížit. Leiser utíká, vysílen padá a vážně se zraní. V nemocnici pak přemýšlí nad tím, zda lidé, kteří páchají zlo, netrpí božím pohrdáním natolik, že potřebují mnohem větší lítosti než ti, jimž se zlo děje.

V druhé povídce Nečekaná překážka má ambiciózní právník Franz Friedich Eyn opravdu smolný den. Už jako mladý konvertoval ke křesťanství. Minulost si ho ale našla. Kvůli židovskému původu se s ním rozchází šéfova dcera a pro opuštění židovské víry mu nespadne do klína pohádkové dědictví po praprababičce.

Obě povídky byly inspirovány skutečnými příběhy a obě také vyšly ve 30. v Jüdischer Almanach v Praze. Ti, jimiž Hospodin pohrdá v roce 1937 a Nečekaná překážka v roce 1934.

Zázrak se Svatojánským, Fanatismus pohrdání, Barvy noci

Tři drobné prózy na samotný závěr našeho povídkovém cyklu představují Oskara Bauma opět v trochu jiném světle. Vyprávění o vzácném starém víně, které zmizelo z hraběcího sklepa, vzrušený rozhovor mezi věhlasným spisovatelem a milencem nadané autorky kvůli pozitivní recenzi jejích veršů i poetické snění o touhách, které probouzí letní noci, jsou psány v odlehčeném duchu a s humorem.

Fanatismus pohrdání (1910) a Barvy noci (1912) autor publikoval v berlínském časopisu Der Sturm. Zázrak se Svatojánským je součástí sbírky povídek německy píšících českých spisovatelů o víně – Wein (1933), kterou vydala ke svému výročí firma obchodující s vínem Josefa Oppelta synovec.